Občanská výchova

Stockholmský syndrom v perníkové chaloupce? Kdyby měl Weingartner víc nadlhelu, mohla by být jeho "výchova" zajímavou ukázkou, kterak se odpor "čtvrté generace" totálně vyprázdnil do telenovelového kýče: Baaderovo "fucking and shooting are the same" transponované do "chtěla bych žít divoce a nespoutaně". Bohužel, formální neohrabanost, dějová schématičnost a tendenční utvrzování společenských stereotypů finální revoluční gesto (managerova hra na ideové spříznění a neoblomnost novopečené trojky) přes svůj cynismus vyznívá naprázdno. (07.03.2013)

Tahle minimalistická Občanská výchova má jistě své kouzlo, ale je stejně moralistická jako ta ve škole. Myslím že i v relativně blahobytném Německu za každým eurem stojí dřina a není třeba odsuzovat člověka, který půlku výplaty neposílá dětem v Africe (tak jako posledních padesát let a nic se nezměnilo). Člověk by už jenom čekal obraz zlého kapitalisty s cylindrem a dolarovým pytlem v ruce. Příběh končí nikterak dramaticky a jediné poučení, které si odnesete, je zhruba takové: Nezkoušejte nic změnit. Hlavně ne sebe. (30.06.2008)

Zhruba tak do půlky filmu jsem vážně přemýšlela o pěti hvězdách. Film mi přišel dokonale výchovný, jak už samotný název vypovídá, rebelský, svižný a správně ideologický. Mladý Brühl tento pocit ještě podtrhával, a s jeho názory jsem v hlavě zběsile souhlasila, jeho postava Jana měla myšlenky, které by měly trápit každého z nás. Při odjezdu na chatu s uneseným zbohatlíkem ale film dostal hvězdy nakonec čtyři, protože horská rekreace byla bohužel až křečovitě dlouhá a přiznejme si to, nějaké scény vynechány být mohly. Střídalo se chvilkové napětí, že z toho nakonec bude drama, s chvilkovým zklamáním, že vlastně teda ne. Ocenit se ale musí ztvárnění přátelství, které jsem tak silně už dlouho z žádného filmu necítila. Poslední záběr na vzkaz na stěně byl více než skvělý a neříkám, že jsem z kina neodcházela plná vnitřního rozporu a odporu ke společnosti, ale fakt mi to zavolání policajtů přišlo hrozně zbytečný. (18.08.2016)

Peter a Jan po nocích lezou do vil zbohatlíků a všechno jim tam přestěhujou. Nic ale neseberou a nechaj tam vzkaz "Die fetten Jahre sind vorbei" nebo "Sie haben zu viel Geld". Chtějí tak docílit toho, že se zbohatlíci najednou nebudou cejtit tak jistě. Jan se pak zabouchne do holky od Petera a ukáže jí, co po nocích dělaj. To skončí průserem, páč se majitel vily, kterej je zároveň člověk kterýmu Jule musí splatit 94500 Euro, vrátí domů a tak ho náš trojlístek unese někam do Rakouska. Tam po pár dnech přestane jít o únos jako takovej a zbohatlík to bere spíš jako dovolenou v přírodě a vyslechne si názory našich tří anarchistů. Peter se ještě dozví o vztahu Jule a Jana a veme to na můj vkus až moc dobře. Po návratu dostane Jule papír kde se píše, že nemusí splácet tu výše zmiňovanou škodu. Zbohatlíci jsou ale všichni stejní, takže už druhej den u trojice komando...ta už tam ale není a na steně je papírek se nápisem "Někteří lidé se nikdy nezmění". Oni jsou už kdesi ve střední Americe...a tady mi vrtá hlavou, kde na to vzali a jak se tam tak rychle dostali. Ten bohatej tam sice má loď, ale peníze neměli... Nicméně, v něčem jsem s anarchistama souhlasil, v něčem naopak zase ne. Bohatej pán měl taky dobrý i špatný argumenty. Ale nějak nevim kde ta trojice brala na všechno prachy, když makala jenom holka a ta co měla dala na pokutu. I tak si žili víc než dobře a měli hulení za nemalý prachy. No, to asi vědí jenom levicově zaměřený Áčka. Mně se ten film líbil a zároveň jsem si po delší době znova uvědomil, že jsem napůl Němec a že některý věci se na světě fakt dějou...třeba že v Indii děti šijou boty. (12.04.2009)

4,5* Vážení přátelé... Jak tak koukám, německá kinematografie jede... (narozdíl od té české) Zatímco u nás se točí porevolučně jedna píčovina za druhou... (buď umolousaná hezká česká retrokomodie, nebo nevalný pokus o zachycení současnosti) v Německu se točí překvapivě velmi zajímavé kousky. V tomto případě bych rád vypíchnul velmi zajímavý scénář, zajímavou muziku, výbornou režii a v neposlední řadě velmi autentické a uvěřitelné herecké výkony všech zůčastněných. Ve filmu zazní mimo jiné známá věta: "Kdo nebyl v mládí levičákem nemá srdce, a kdo není po třicítce pravičákem nemá rozum." Nuže, musím konstatovat, že jak se kvapem blížím ke třicítce, můžu tohle pravidlo celkem potvrdit...neb jsem za posledních 10 let měl možnost prozkoumat obě strany této mince. Samozřejmě nic není tak černobílé, jak to vypadá, což se trochu snažil naznačit i tento film. Vždycky je potřeba se na věc podívat i z úhlu pohledu té druhé strany. Samozřejmě znám spoustu stejně nasraných chudých lidí, jako jsou tihle mladí revolucionáři. Bohužel jejich nasranost pramení většinou z jejich chudoby. Problém je v tom, že za příčinu vlastní chudoby, považují všechny "nenažrané" milionáře, systém, politiku, svoje chudé rodiče atd. čili všechny a všechno, kromě sebe samotného. Bohužel jediné řešení, které znají, je nadávání na ty bohaté. Jenže tihle bohatí nebyli vždycky bohatí. Museli někdy v minulosti zbohatnout. A od těch chudých se odlišují právě svojí reakcí na svoji chudobu - místo nadávání na bohaté, se rozhodli se svojí chudobou skoncovat. Přemýšlením a vlastní dřinou. Má to ovšem jeden háček: Člověk nesmí nikdy zapomenout na to, odkud vyšel a za jakými ideály směřoval. Pouze v takovém případě může člověk dosáhnout svobody finanční a tím pak následně i té všeobecné. Protože pokud je člověk finančně na dně a musí těžce pracovat pro peníze, nikoliv pro radost, nemůže být nikdy svobodný... No a to ještě tak nějak pomíjíme jakýkoliv duchovní rozměr... dle kterého jsme tu tak jako tak všichni ve vězení... S velkým majetkem, přichází velká moc: moc dělat velké dobré věci a nebo moc dělat velké zlé věci. Ono vždycky záleží hlavně na tom, jaký je člověk člověk, že? PS: Abychom tedy nebyli černobílí, škoda že se tihle mladí revolucionáři nezabívali taky trochu jinými tématy, jako třeba práva sexuálních menšin, práva žen, práva zvířat atd...což jsou dneska myslím neméně aktuální témata... (27.06.2008)