Screamplay

Tohle mi vubec nepripominalo tromacky filmy, ale takovy ty desne stary cernobily horory a jelikoz to byl asi zamer tvurcu, tak muzu rict, ze se jim film poved. Po vizualni strance byste fakt nerekli, ze je film z roku 85. Co se tyce pribehu, sice to neni dnes uz nic originalniho, ale vzhledem k dobe vzniku a faktu, ze film vyrobila Troma, se urcite jedna o nadprumer. Co se tyce hercu, tak ty samozrejme prehravaj, ale je to vcelku fuk a hlavni hrdina je neskutecnej psychous, kterej ma ale slusny charisma. Celkove je film misty napinavej a strasidelnej, najde se i par uchylnejch foru a smrti jsou v pohode, ale na vic nez hodne dobry 3* to nebude, ale to je tim, ze me ani nak zvlast neberou ty stary cernobily horory. (02.11.2007)

Tento černobílý hodně zvláštní snímek natočil Rufus B. Seder, který si v něm zahrál i hlavní roli. Jde o nízkorozpočtový film, který si vzala pod patronát samotná Troma. Ovšem aby jste se nepletli: Kaufman a Herz s ním nemají nic společného, pouze pomohli tomuto filmu na televizní obrazovky. Ve filmu se na začátku objeví i pár krátkých střihů z filmu Kabinet doktora Caligariho. Má jít o poctu německému expresionismu a universalovských filmům první poloviny 20.století. Laciné kulisy byly přímo do očí, většina z herců předvedla otřesné výkony, tedy až na pár výjimek. Hudba byla jednotvárná, moc se v průběhu filmu neměnila a za chvíli jsme si na ní zvykli. Bylo tam hodně hluchých míst, které se občas podařilo zaplnit bláznivými scénkami s vedlejšími postavami. Chybělo mi tam více krve a dalších hororových prvků. Proběhlo tam pár dobrých hlášek – takže jste se mohli i zasmát. (07.07.2008)

Že Screamplay má něco jako screenplay je u značky TROMA milé překvapení, ale k čemu je poctít, když se divák musí postit.. Parodický konglomerát grotesky, německého expresionismu, hororů Universalu a filmu noir usazený v lesku a bídě místa, co scénáristy mačká jak odšťavňovač, sice možná inspiroval Coeny u Bartona Finka, ale z hlediska komična, či náhledu na křehkou svébytnost filmařské duše nemá (krčíc se u kotníků Burtonova Eda Wooda) moc co nabídnout. No nic, vrah je nyní odhalen a i když mu nejdou nasadit pouta, lze ho jednou provždy zavřít. Nevím jak vy, ale já bych to oplakal.. (11.11.2013)

Pokus o poctu klasickým horrorům funguje pouze v několika málo momentech, drtivá většina filmu je nepovedená, utahaná a nudná. rromou distribuovaný režijní debut Rufuse Butlera Sedera byl zároveň i jeho labutí písní. Možná je to škoda, nejsilnější devizou snímku byl rozhodně on sám v roli Edgara Allana s mimikou a výrazem velmi blízkým Reinfieldovi Dwighta Frye. (04.11.2007)

Na Screamplay je nejhodnotnější produkční a scénáristický nápad využít starých expresionistických snímků německé výroby pro moderní parodii. Genialita nápadu spočívá v tom, že ve stylizaci se ztratí vlastní chyby a o jakémkoli kiksu se dá říct, že je to součást hry s divákem. Problém je v tom, že jak režie, tak herecké obsazení není první ani druhá liga, ale spíš krajský přebor. Herci přehrávají až běda, takže se jejich nezkušenost a neumětelství vcelku ztrácí a totéž se dá říct i o režii. Nicméně Seder by měl vědět, že němečtí expresionisté byli velcí puntičkáři a těžko by strpěli pomrkávající mrtvolu, odflinknuté kostýmy a ležérní herectví. Místy to připomíná spíš klasickou americkou grotesku, ale přesto všechno je to film sympatický a pokud člověk nemá velké očekávání, tak se může pobavit. Extrémně levný snímeček, vyrobený v těch nejjednodušších kulisách, na kterém se prakticky nedalo prodělat. Celkový dojem: 50 %. (12.01.2008)