Screamplay

Na Screamplay je nejhodnotnější produkční a scénáristický nápad využít starých expresionistických snímků německé výroby pro moderní parodii. Genialita nápadu spočívá v tom, že ve stylizaci se ztratí vlastní chyby a o jakémkoli kiksu se dá říct, že je to součást hry s divákem. Problém je v tom, že jak režie, tak herecké obsazení není první ani druhá liga, ale spíš krajský přebor. Herci přehrávají až běda, takže se jejich nezkušenost a neumětelství vcelku ztrácí a totéž se dá říct i o režii. Nicméně Seder by měl vědět, že němečtí expresionisté byli velcí puntičkáři a těžko by strpěli pomrkávající mrtvolu, odflinknuté kostýmy a ležérní herectví. Místy to připomíná spíš klasickou americkou grotesku, ale přesto všechno je to film sympatický a pokud člověk nemá velké očekávání, tak se může pobavit. Extrémně levný snímeček, vyrobený v těch nejjednodušších kulisách, na kterém se prakticky nedalo prodělat. Celkový dojem: 50 %. (12.01.2008)

Screamplay se tváří jako pocta starým němým hororovým filmům z období expresionismu a také sem tam propašovává do děje i neco z universalovských filmů ve kterých hrál Boris Karloff. Bohužel jde o dílo vzniklé pod patronátem undergroundové firmy TROMA. Tromácké filmy mám hodně rád. Teda aspoň některé. Tentokrát ale její typický "sračkoidní" humor do filmu jenž má být poctou Kabinetu doktora Caligariho vůbec nezapadá. Atmosféra exprecionismu je zachycena celkem verně. Jenže herecké výkony jsou skoro až ochotnické. Snad jen samotný režiser R. B. Seder v titulní roly snaživého pisálka Edgara Allana celkem ujde. Jinak atmosféra veškerá žádná. Napětí jakbysmet. A gore efektů je pomálu. Ale ty se sem stejně vůbec nehodí. Divný, nudný a zbytečný film. (02.10.2007)

Pokus o poctu klasickým horrorům funguje pouze v několika málo momentech, drtivá většina filmu je nepovedená, utahaná a nudná. rromou distribuovaný režijní debut Rufuse Butlera Sedera byl zároveň i jeho labutí písní. Možná je to škoda, nejsilnější devizou snímku byl rozhodně on sám v roli Edgara Allana s mimikou a výrazem velmi blízkým Reinfieldovi Dwighta Frye. (04.11.2007)

Že Screamplay má něco jako screenplay je u značky TROMA milé překvapení, ale k čemu je poctít, když se divák musí postit.. Parodický konglomerát grotesky, německého expresionismu, hororů Universalu a filmu noir usazený v lesku a bídě místa, co scénáristy mačká jak odšťavňovač, sice možná inspiroval Coeny u Bartona Finka, ale z hlediska komična, či náhledu na křehkou svébytnost filmařské duše nemá (krčíc se u kotníků Burtonova Eda Wooda) moc co nabídnout. No nic, vrah je nyní odhalen a i když mu nejdou nasadit pouta, lze ho jednou provždy zavřít. Nevím jak vy, ale já bych to oplakal.. (11.11.2013)

Vrah není zahradník, ale H…! Těžko uvěřit, že je pod tímhle mnohovrstvým černobílým snímkem s úžasnou atmosférou a scénářem produkčně podepsaná Troma. Vizuálně se filmu snad ani nedá nic vytknout a celkové vyznění umocňuje černobílá kamera. Na konci mě naprosto uzemnila excelentní pointa a já pak s blaženým úsměvem dokoukal na závěrečné titulky. Pocta expresionizmu a exploatačním filmům jak vyšitá. (13.03.2008)