Le Goût des merveilles

Velice příjemné romantické drama o osudovém setkání mladé vdovy, neúspěšně se snažící pokračovat po smrti manžela v podnikání, a mužem s Aspergerovým syndromem... Film staví na krásné atmosféře francouzského venkova, probarveného obilím, levandulí a kvetoucím sadem, na hezky napsaných dialozích a na hereckém představení obou hlavních herců. Těch sto minut jsem si moc hezky užil. 75%. (12.02.2020)

Celkem příjemné filmové béčko, které si nehraje na velký biják, což je jeho předností. Klišé a předvídatelnost tím pádem kritizovat nebudu, protože jsou od začátku přiznané.Trochu mě zaráží, jak často je Aspergerův syndrom podávaný s hravou lehkostí, zde dokonce, jako by šlo o nějakou výhru v loterii. Přitom je soužití s takto postiženým člověkem velice náročné a do vztahu bych takového partnera nikomu nedoporučovala. (07.11.2019)

Film, v němž mě v první řadě okouzlila úchvatná Virginie Efira, která zde byla zachycena pravděpodobně na vrcholu své krásy, nebo maximálně 5 minut po dvanácté (v podstatě z každého záběru na ni jsem šel do mdlob; o pouhé 4 roky později ve snímku Sibyl již na ní bylo jasně patrné, jak po překročení čtyřicítky začíná pomalu scházet). Vcelku se mi líbil i příběh, byť jeho finální vyústění je dopředu dokonale očekávatelné a dramaticky veskrze nezajímavé (to platí především o scenáristicky odfláklém vyřešení finančních trablů Luisy; navíc mi ten námět o vdově, která sama vychovává 2 děti a k tomu řeší ekonomické problémy spojené s provozováním rodinného podniku, a která se jednoho dne seznámí s mužem, který jí obrátí život vzhůru nohama, přijde až nápadně povědomý, a zcela jistě jsem již viděl několik filmových zpracování podobné látky). Postava Pierra mi oproti tomu příliš sympatická nebyla (možná to bylo tím, že Benjamin Lavernhe mi v té roli moc nesedl), a navíc mi přišlo krajně nevěrohodné, jak je zde vylíčen jako geniální hacker, který dokáže kupříkladu zjistit adresu, kde se nachází Luisina dcera, jen na základě toho, že zná její telefonní číslo, nebo stiskem jedné klávesy na notebooku spustí v restauraci přes ulici požární postřikovače (to je vyloženě směšné; jako by nestačilo, že Pierre je navíc geniální matematik, jako každý správný filmový autista/aspik). I přes určité výhrady, které k tomu filmu mám, se mi přesto líbil, asi kvůli té bezstarostné atmosféře francouzského venkova; a obzvláště mě potěšilo, že třeba na rozdíl od snímku Adam, v němž se Aspergerův syndrom ukázal jako zásadní překážka funkčního vztahu, se cesty hlavní dvojice v závěru nerozchází, a naopak je před nimi slibná budoucnost - opojně optimistický závěr! (01.03.2020)

Príjemný a milý film. "The Sense Of Wonder" síce pôsobilo, že bude ľahkou oddychovkou s veľkou dávkou klišé (a pravda je, že aj také sa tu nájdu a vieme ako to asi na konci dopadne), no v reále ide podľa mňa o veľmi príjemnú romantickú dramédiu s dobrými postavami a dobrými hercami, ktorí ich prezentujú. Niektoré veci som úplne neodhadol, no o to lepšie. Aspoň som na konci ostal prekvapený. Okrem toho musím povedať, že film vyzerá veľmi pekne na pohľad. Je tu veľa krásnych záberov z ovocného sadu a z filmu na mňa až dýchala vôňa jari. Je tu aj pár vtipných momentiek. Ako napríklad keď ide Pierre nájsť Luisinu dcéru a ukáže jej svoj hackerský talent. Človek má po dopozeraní veľmi príjemný pocit a má pocit, že s týmito postavami by pokojne ostal aj dlhšie. Hodnotím pozitívne, film si pokojne čeknite. Hodnotenie: B+ (27.03.2019)

Ale ano, pokud se chcete pokochat nádhernými záběry z francouzského venkova, Chuť zázraku je určitě správná volba. Éric Besnard totiž dokázal vytěžit maximum z prostředí, ve kterém se film odehrává, a člověku je v něm natolik útulno, až přimhouří oči nad tím, že v příběhu vlastně moc humoru není a že od prvních minut tuší, jak to celé dopadne. Virginia Efira je jako vždy fajn a Benjamin Lavernhe (který zaujal už v Dokud nás svatba nerozdělí) příjemně střídmý. A u vlídné hudby Christophea Juliena jsem po dlooouhé době neměl pocit, že k filmu jen někdo dodal zaměnitelný podkres. 50 % (21.06.2021)