Crash

Možná je hlavním kamenem úrazu to, že jsem nečetl Ballardovu předlohu, ale Cronenbergův film na mě působí jako dílo s prvoplánovým cílem být kontroverzní za každou cenu. Ač je jinak hlavní myšlenka podněcující (tj. jakási propojenost mezi dvěma velkými fenomény moderní společnosti jakými jsou neutuchající chtíč sexuálního ukojení a posedlost automobily), v konečném důsledku je snímek dosti odtažitý a jeho mrazivá atmosféra, která je patrná pouze v určitých scénách, tak otisk v mé paměti nezanechá. (21.10.2013)

Tak tuhle "nádheru" jsem si koupila omylem v očekávání jiného filmu se stejným názvem. Přestože nemám žádná traumata z autohavárií a v jisté oblasti velmi příjemné lidské činnosti se nepovažuji za puritána, tento film mi nedal ani fň. Jen odporně a zžíravě nepříjemný pocit u srdce a totální znechucení, které jsem ze sebe nedostala, ani když jsem tenhle "skvost" zběsile rozstříhala na malé kousky a hodila do koše. (06.05.2009)

Cronenberg chtěl šokovat a to se mu povedlo. Angažoval herce, kteří odevzdali precizní výkony. Líbilo se mně, jak si Cronenberg v každé scéně vyhrál s kompozicí záběru a jak dovedně nabudil na další scénu, ve které ukázal něco zvrhlého, provokativního, ale vždy velmi neočekávaného. Je trošku škoda, že do svého filmu chtěl nacpat pomalu všechna tabu, na která si člověk vzpomene, a jiný režisér by tuhle provokativní jízdu stěží ustál, ale starý úchylný lišák Cronenberg to divákovi umí ještě pořád natřít, aby mu nebylo po skončení filmu jedno, co právě zhlédnul. (18.12.2010)

Nacházet sexuální vzrušení tam, kde mnoho lidí nalézá smrt, to je opravdu myšlenka hodná úchylácké mysli Davida Cronenberga. Kontroverzní film, který se snaží spíše šokovat, než zaujmout (i když šok je také způsob, jak zaujmout). Pár otevřených sexuálních scén a spousta erotična (ale tak nějak zvrhlého). (26.07.2002)

Kdybych kdysi dávno nečetl Ballardovu knižní předlohu, zákonitě bych teď musel být z tak prvotřídně deviantního příběhu nadobro vyplesklý. Perla dekadentní kinematografie. Jakožto divák všelijakých pokleslých žánrů jsem se už setkal s těmi nejroztodivnějšími úchylkami a perverzitami, ale rajcování se automobilovými haváriemi je v mém seznamu podivností naprosto ojedinělé. Normální člověk se při představě něčeho takového buď ironicky pousměje, nebo štítivě zašklebí. Ale Cronenberg tuhle podivnou (a nejspíš fiktivní) masochistickou úchylku podává tak šťavnatě, realisticky a přesvědčivě, že se možná v průběhu filmu s překvapením přistihnete při vzrušeném fantazírování o bolestivém sexu v rozšmelcovaném cabrioletu, se šaltpákou v zadku, s volantem v břiše, se střepy z čelního skla v xichtě i po těle, s nohama rozmačkanýma pod palubkou, s bolestivě sténající, zkroucenou, zkrvavenou a zároveň krajně vzrušenou partnerkou/partnerem, zatímco zvenčí vás bude náruživě fotografovat ztopořený zběsilec Vaughan. Herecké obsazení je typově trefné - Vaughan, zjizvený kulhající mimoň s jurodivýma očima, guru celé skupiny podobně uhozených fetišistů, se Koteasovi povedl na výbornou, dále nečekaně přitažlivá Holly Hunter, mile courovitá Rosanna Arquette ve slušivém, punkově kvadruplegickém oblečku, jako vždy femmefatalistická Deborah Kara, jen ten Spader působí spíše komicky než ujetě, stejně jako v pozdější Sekretářce. (06.06.2017)