Closet Land

Mať hlas ako Alan Rickman by mohlo byť (alebo malo byť) snom každého muža. Herecké výkony excelentné, téma vypočúvania a mučenia je mi ale vzdialená, takisto ako filmy o politike (v rámci psychohygieny). Nepríjemný a bolestný zážitok. Kiež by som to mohla sledovať z bezpečia tmavého šatníka. V spoločnosti mačky so zelenými krídlami, lietajúcej kravy a priateľského kohúta. (02.09.2017)

O nezdolnosti ducha a sebaúcte... Snímok smerom hore ťahá predovšetkým majstrovský, dychberúci herecký výkon Alana Rickmana, ktorý tento film dostal na úplne iný level. Za zmienku tiež stojí duchovná stránka snímku a myšlienky, nad ktorými sa vyplatí popremýšľať, pretože tu určite neišlo len o zneužívanie vládnej moci a bezprecedentné týranie ako hovorí dodatok na záver, ale aj vo všeobecnosti o nezmyslenosť násilia a týrania v akejkoľvek forme. Niektoré scény tiež pekne poukázali na cenu ľudskej dôstojnosti a sebaúcty - čo by ste urobili na mieste hlavnej hrdinky? Podpísali by ste alebo nie? Kde je tá hranica? Ľudská psychika je často veľmi komplikovaná, stačí málo a sadista môže dosiahnuť týraním pravý opak, ako pôvodne zamýšľal... Slušný nadpriemer. 80/100 (13.07.2017)

Ako divadelná hra to vie určite viac osloviť, lepšia atmosféra pre dej o dvoch postavách. Na film je ale mučenia málo, skôr psychologické než reálne, a filozofie veľa, hoci treba vyzdvihnúť majstrovskú hru Rickmana s hlasom. Madeleine je hlavne o tvári, aj keď trpí. Svojou absurditou film pripomína Proces Franza Kafku. Avšak ide o Pinochetovu skutočnosť zo sedemdesiatych rokov a pani s politicky veľmi nekorektným menom Veronica De Negri, ktorú osem mesiacov väznili, neskôr na ulici upálili jej syna a aspoň malej spravodlivosti sa dočkala až po skoro 30 rokoch. Niektorí sa jej nedočkajú nikdy. (22.11.2023)

Síla představivosti jako hlavní charakteristický znak nejen hlavní hrdinky, ale i celého filmu. Closet Land je totiž přesně takový, za jaký ho máte. Řada scén zůstává po celou dobu neobjasněna, řada scén nabízí ve spojení s předchozími vícero vysvětlení ("You are not one of those anti-smoking activists, are you?"), řada scén je možná podle názoru Amnesty International jasná, mně se ale do mysli neustále derou další možnosti. (Policejní stát? Podle popisu možná ano, pro mě je ale mnohem pravděpodobnější možnost jednoho osamoceného šílence, kterému o podpis nějakého papíru vlastně ani nejde.) Ale jak už jsem psala, právě v ponechání prostoru pro divákovu představivost leží obrovská síla tohoto filmu. Paranoia, schizofrenie, nevyzpytatelnost. Je hlavní vyšetřovatel pouze necita, který se snaží zvítězit nad hlavní hrdinkou tím, že si vymyslí své lidské stránky? Nebo snad byl skutečně kdysi profesorem a je pouze vedením donucen být podobně tvrdý? Nebo je to vše jen tolik známý syndrom mnoha obětí, které si vytvoří pouto ke svému vězniteli? Kdo ví. Closet Land je v mnoha ohledech podobný Orwellovu 1984 nebo snad Kafkovu Procesu, mysterií je ale opředen ještě více, protože dál než za vyšetřovací celu oko diváka nikdy nedohlédne. S podobně charismatickým spojením s vnějším světem, jaké představuje Alan Rickman (který na vrcholu kariéry dokázal měnit polohu 'sympaťák odvedle' a 'sadista' se stejnou precizností jako zabarvení hlasu), ale Closet Land není nikdy nudný. Ne Snape nebo šerif z Nottinghamu, ale právě jeden vyšetřovatel z tohoto dávno zapadlého, komorního filmu je pro mě Rickmanovou životní filmovou rolí. (18.07.2011)

Intenzivní zážitek. Madeleine Stowe je spisovatelka, v jejíž poslední (ještě nevydané) knížce pro děti "státní bezpečnost" objevila politický podtext, ve skutečnosti se ale psaním snaží vyrovnat s traumatem z dětství (to není spoiler, divákovi to dojde skoro hned). Fyzické a psychické týrání je v tomhle případě o to působivější, že jeho obětí je nervově labilní žena. Alan Rickman je vyšetřovatel, který kdysi býval profesor a dobrý člověk, ale teď si tuhle prácičku vyloženě užívá. Madeleine mlátí, vyhrožuje, hraje si s ní (a jejím traumatem) a apeluje na její rozum. Přitom se jí ale ze svého úhlu pohledu vlastně snaží pomoct tím, že ji nutí k podpisu přiznání. Tenhle bad guy je ovšem neodolatelný, kdykoliv je vůči spisovatelce vyloženě dominantní. Closet Land bohužel nepůsobí příliš filmově, ale tak trochu nevyhnutelně divadelně. "Co vás nutí k téhle práci. Je to snad nějaká psychická porucha?" (02.11.2009)