Režie:
Radha BharadwajScénář:
Radha BharadwajKamera:
Bill PopeHudba:
Richard EinhornObsahy(1)
Film Radhy Bharadwaje pojednává o mladé spisovatelce (M. Stowe) vyslýchané sadistickým tajným vyšetřovatelem (A. Rickman), která je obviněna z vkládání politických prohlášení do dětských příběhů. Celý děj se odehrává v jediné vyšetřovací místnosti v blíže nespecifikovaném moderním policejním státě. Film byl oceněn Na Mezinárodním filmovém festivalu San Sebastian 1991 Čestným uznáním. (Dhyani)
(více)Recenze (44)
Komorní snímeček, jehož rozpočet (bez honorářů štábu) byste dali dohromady z peněz z letní brigády. Jedna místnost, dva herci, tři animované vsuvky. Rickman si roli O´Briana užil do mrtě a je rozhodně hlavním tahounem filmu. Madeleine Stowe se mi zezačátku zdála trochu dřevěná, což je samozřejmě odůvodněno později a nezbývá než dodat, že kromě toho, že je krásná, opravdu umí... Autorské uchopení tohoto - z mého pohledu úchvatného - tématu mě však z nějakého důvodu nechávalo převážně klidným. Necítil jsem hlouběji ani s jednou postavou, příliš se mi nelíbila vyšponovaná teatrálnost (čišící i ze samotné výslechové místnosti) a z celého filmu jsem si neodnesl nic nového... Každopádně mu možná ještě dám jednu šanci... 60% ()
'Velmi silná záležitost, kde sice trochu vržou Rickmanova milovaná divadelní prkna, ale na stranu druhou je zase zajímavé sledovat kontrast mezi právě rickmanovským divadelnictvím a filmově civilním herectvím Madeleine. Ďábel svádí anděla, i když možná lepším výrazem je przní a neštítí se přitom ničeho, podvádí, mučí, lže, žadoní. Ale je vůbec možné zkazit čisté nebo napravit zkažené? Naopak od ostatních se mi tu moc líbilo originální mísení politiky a osobních aspektů, kde je totalitní režim přirovnáván k przniteli dětí, muži a vzdor, odboj proti němu onomu pošpiněnému, týranému, mučenému ale nezlomenému dítěti, ženě. Proč nekřičíme? ()
Muž. Žena. Jedna uzavřená místnost a v ní stůl a dvě židle - to jsou prakticky jediné "rekvizity", které v tomto minimalistickém snimku uvidíte. Přitom je výbornou ukázkou, co lze (v pozitivním slova smyslu) z takového filmu vytěžit. Nápad je přinejmenším zajímavý, herci výteční, prostředí má správnou klaustrofobní atmosféru (připomněl mi naše Ucho) a postupný vývoj "vztahu" a gradace napětí je dechberoucí. Vadilo mi pouze trochu neobratné kličkování mezi osobní a politickou rovinou (viz dovětek na konci). ()
Mať hlas ako Alan Rickman by mohlo byť (alebo malo byť) snom každého muža. Herecké výkony excelentné, téma vypočúvania a mučenia je mi ale vzdialená, takisto ako filmy o politike (v rámci psychohygieny). Nepríjemný a bolestný zážitok. Kiež by som to mohla sledovať z bezpečia tmavého šatníka. V spoločnosti mačky so zelenými krídlami, lietajúcej kravy a priateľského kohúta. ()
Snad z nostalgie, že už není Alan mezi námi, možná také za půvab Madeleine, kterou jsem kdysi dávno hltal plnými doušky, jako zamilovaný studentík. Jsou tam vlastně jen tihle dva a bohatě to stačí. A to nejen hereckými výkony, ale hlavně námětem, který je a ještě bohužel bude aktuální asi hodně let. Člověk v sobě nosí zvíře a tohle komorní drama je toho jasným důkazem. Můžeš si vzít moje tělo. Ale duši? Tu nikdy nedostaneš.... ()
Galerie (6)
Photo © Universal Pictures
Zajímavosti (6)
- Úlohy vyšetrovateľa sa mohol zhostiť Ian Holm, Anthony Hopkins či Peter O'Toole. Rolu nakoniec získal Alan Rickman. (Elessar.)
- Dej filmu je inšpirovaný skutočnými udalosťami čilskej aktivistky menom Veronica De Negri, ktorá bola mučená počas Pinochetovej vlády v Chile. (Elessar.)
- Kvôli univerzálnemu posolstvu filmu slúžila ľudskoprávna organizácia Amnesty International ako konzultanti filmu. (Arsenal83)
Reklama