Pokoj bez oken (E02)

Výborně natočený díl, jež ani trochu nepůsobí televizním dojemem. Zápletka je sice předvídatelná, ale díky dobrému obsazení a tajuplné atmosféře Velhartic se je stále na co dívat. Navíc vše podbarvuje povedená mrazivá hudba. Je škoda, že ČT nenaváže dalšími díly, což se chystá udělat s daleko slabším Strážcem duší. Tato série by si to plně zasloužila. (01.02.2008)

ČERNÍ ANDĚLÉ - POKOJ BEZ OKEN - DÍL ČÍSLO 2. Kamera: Martin Šec. Jeho kvalitní práce dodává příběhu ten správný hororový nádech. CITÁT - Šťastně rozvedenej.........Kastelán je tajuplnej a Osvald je pes. Hudba je naprosto deprimující. Každý hrad má své tajemství a Eva jedno takové pozná. CITÁT - Do smrti milovala........ Zajímavě černobíle natočené drama. Život nebo smrt. CITÁT - Něco jsem zahlédl........ Příběh má parádní konec. (10.01.2015)

Vynikající i coby (byť nepřiznaný) remake Hitchcockova Psycha, narozdíl od toho Van Santova paskvilu. Hrad Velhartice je tajemný a strašidelný sám o sobě a když k tomu připočtu jeho děsivé tajemství z příběhu, dokonalá hororová atmosféra je na světě. Tatiana Vilhelmová byla skvělá, děsivě přesvědčivého Jiřího Dvořáka jsem zatím nikde lépe hrát neviděl. Filip Renč sice nepatří mezi mé režisérské oblíbence, avšak za toto dílko má ode mne plné uznání. 95%. (30.09.2012)

Není nic horšího, než vidět tento snímek 14 dní před nástupem na zámek na letní praxi. Člověk se chce pokochat Dvořákem a málem u toho dostane infarkt. Dlouho jsem se takhle nebála a jako "český horor" je to vyloženě nadprůměr. Pomalu si začínám zvykat, že Dvořák je mistr přes úchyly a jiná individua, na což po ztvárnění Bartoše v Operaci nevypadal.. (01.08.2011)

2008: Proč ten Dvořák nedostává víc rolí úchylů? Vždyť mu to tolik jde. A mimochodem opravdu doporučuji návštěvu městečka Velhartice a tamějšího hradu - opravdu kouzelná středověká atmosféra (i v dnešní době), nádherný hrad a zámek a tajemný hřbitov s dívkou zakletou do zdi kostelíka. Moje upíří srdce přímo plesalo. --- Dodatek 2014: Když jsme to viděli kdysi poprvé, byli jsme učarování zříceninou natolik, že se moji rodiče rozhodli, že musíme ten hrad navštívit. Což jsme také udělali a zažili jsme tam magické časy. Od té doby se toho mnoho událo. Teď, asi po deseti letech, tatínek znovu zahlédl tuto epizodu v televizi, když už odcházel spát. Okouzlen zpět usedl na gauč, zaujatě se díval a potom řekl: "Zjisti mi, který hrad to je, a potom se tam pojedeme podívat." (02.02.2008)