Reklama

Reklama

Teprve devatenáctiletý Aljoša překvapil svého velitele, když na bojišti druhé světové války zneškodnil dva nepřátelské tanky. Namísto vyznamenání ovšem mladík požádá o krátkou propustku do rodné vsi, aby mohl matce spravit střechu. Cestou potkává veterány mířící domů, mladé brance směrem na frontu i mladou dívku, která si jen přeje být od války co nejdál. Dobrosrdečný Aljoša se snaží každému z nich aspoň trochu ulehčit: vyřídit pozdravy rodině, doprovodit zraněného vojáka nebo vyděšené dívce sehnat trochu vody. To vše ho ale zároveň vzdaluje od jeho původního cíle a zdá se, že svou matku nestihne ani pozdravit. Žádného ze zdržení ale Aljoša nelituje, zvláště ne setkání se Šurou... Sovětský válečný snímek o krátkých chvilkách laskavosti v těch nejtěžších časech natočil v roce 1959 Grigorij Čuchraj podle vlastního scénáře, který napsal společně s Valentinem Ježovem. Oba pak za svou práci získali řadu festivalových cen, nominaci na Oscara za scénář a cenu BAFTA za nejlepší zahraniční film. Lyrický snímek o křehkém poutu mezi dvěma mladými lidmi se na krajinu zuboženou válkou dívá smířlivě, někdy s nadhledem nad absurdními situacemi, jindy vážně – většinou však s nadějí. (Česká televize)

(více)

Recenze (78)

Webb 

všechny recenze uživatele

Mé první setkání s tvorbou Grigorije Čuchraje dopadlo velmi dobře. Je to veliký filmař, a jeho Baladu o vojákovi považuji za opravdový film, jen takový je té nejčistší povahy, nikdy nezestárne a jeho čas protéká filmem jako řeka. Film divákovi nabízí spoustu podnětů k zamyšlení, jenž je nedílnou součástí každého vyššího umění. ()

Reklama

Steffa. 

všechny recenze uživatele

Zajímavé je, že ačkoli se jedná o válečný film, je v něm pouze jedna válečná scéna a to ta, díky níž je Aljošovi povoleno navštívit matku. Zbytek filmu zaplňuje právě tato cesta. Nicméně i přesto se jedná o velice povedený počin, který diváka ani na minutu nenudí. Smutné je také zobrazení Aljošovy matky, která je ihned v úvodu filmu a na konci spatřujeme její zoufalství z toho, že ačkoli se jí syn vrátil, hned ho musí opět pustit do války a její utrpení z toho, že se jí třeba už nevrátí, začíná nanovo. ()

farmnf 

všechny recenze uživatele

Velmi povedený ruský film o klukovi, který jede na opušťák z fronty. Hned na začátku jste nenásilně upozorněni na to, že tento klučina to nepřežil. Film se nezabývá heroickými činy komsomolců, nepátrá o "Provedu soudruhu poručíku". Je to taková road-movie z východní fronty do vesnice Sosnovka. Obejmout mámu, na víc není čas. Aljoša se potkává se Šurou (Zhanna Prokhorenko) a nepovalí ji do sena a neojede ji i když Šura je hrozně sexy. Je to vyděšený kluk z vesnice, kterého spolkla válka. Láska zůstává, válka pokračuje, žádné rozuzlení nečekejte. Na 59. rok tuze hezký film. ()

nascendi 

všechny recenze uživatele

Pomerne krátko po vojne sa Grigorijovi Čuchrajovi podarilo nakrútiť film z vojnového obdobia, ktorý nie je vojnový. Iba jeho súčasníci dokážu oceniť výnimočnosť tohto počinu. Ďalším malým zázrakom je apolitičnosť filmu a takmer chýbajúci pátos. Samozrejme, že nad vykreslením láskavých sovietskych dôstojníkov je treba na chvíľu prižmúriť obe oči, pousmiať sa nad odobratím prineseného mydla nehodnej žene a rovnako aj na úvodnej naháňačke tanku s budúcim hrdinom. Ale to je všetko. Ostatné tvorí poetika v ruskom háve, sympatická dvojica mladých ľudí s modernou, takmer neruskou Žannou Prochorenkovou a dej s viacerými silnými scénami. Prehliadnuť treba príšernú technickú kvalitu filmu, ktorá pripomína filmy nakrútené Dovženkom alebo Ejzenštejnom. Celkovo ide o film, u ktorého Made in USSR neznamená varovanie. ()

Galerie (26)

Zajímavosti (11)

  • Plechovka masa, kterou stráže jedí, nese nápis „americké maso“. Odpovídá to realitě, protože Sovětský svaz byl zásobován v průběhu války dodávkami z USA, hlavně pak přes přistav Murmansk. (sator)
  • Režisér Grigorij Čuchraj si v tomto filmu dovolil žádat v tehdejší sovětské kinematografii nevídanou věc - výměnu již jednou schválených a potvrzených herců. Díky jeho umíněnosti se výměna podařila. (Jirka_Šč)
  • Film sa odohráva v roku 1942, ale hrdinovia nosia výložky zavedené do armády až v roku 1943.  Režisér Grigorij Čuchrai to urobil zámerne. Dúfal, že film bude uvedený v Európe, kde sa už vytvoril obraz sovietskeho vojaka-osloboditeľa v tejto konkrétnej uniforme s danými výložkami, a obával sa, že v krajinách, ktoré oslobodili sovietske vojská, by možno, vidiac vojaka v starej uniforme, povedali: „Nie, to neboli tí, ktorí nás oslobodili.“ (Arsenal83)

Reklama

Reklama