Tak jako v nebi

Slavný dirigent odjíždí po infarktu do své rodné vesnice, kde chce být o samotě. Jenže se ihned nedobrovolně začlení do místní komunity. A od této chvíle začnou životy lidí nabírat nový směr. Co se fakt nepovedlo, byl závěr, kdy SPOILER: hlavní hrdina umře na záchodě. Po tolika pozitivních změnách to bylo jako facka nemluvněti. (11.02.2024)

„Od dětství jsem měl jeden sen. Chtěl jsem vytvářet hudbu, která by dokázala otevřít lidská srdce. To byl můj sen.“ A celoživotní sny se mají plnit…Jako v nebi přináší vcelku časté téma návratu jedince do rodné hroudy po nějaké fatální události. Zde obyvatelé neznají skutečnou Danielovu identitu, ale až tak na tom nezáleží. Divák cítí ten čerstvý závan nových poměrů, které s hlavním hrdinou přichází. A jeho přijetí je velmi různorodé, od vřelého přes nejisté až po vyloženě odmítavé a nepřátelské. Asi nejlehčí to má s Danielovou osobností a chováním samotný divák, ačkoliv i ten může občas malinko tápat ohledně motivací jeho chování (kupříkladu k Leně). Tak či onak, Daniel má podporu publika při jeho snaze spojovat hudbou ostatní, a to ještě zesílí, když se musí potýkat s konzervatismem, závistí, žárlivostí a malostí lidí. Nejvíc mě bavily sborové scény a třeba pasáž se sólem Gabriely v sobě měla pořádnou emocionální sílu. I navzdory pár místům, která byla na můj vkus až příliš „převoněná hollywoodštinou“, to vidím na slušné 4*. (05.02.2023)

...mám dost věčného kritizování... ...tady toho mělo být míň, tady víc, tohle se nepovedlo, tohle ano... ...někdo předložil viditelný a slyšitelný záblesk života, nabídl ho skvěle... ...tak svěží herecké pohrávání si s barvou postav... ...chvílemi puštěné z emociálních řetězů a to s větší chutí může být člověk zvědavý... ...dnešní den byl pro mě o moc hezčí a obsažnější... (20.06.2014)

Seversky drsný a současně sentimentální film. Kombinace, která se jen tak nevidí, ale tady vyšla podle mne téměř beze zbytku. Oba hlavní herci jsou skvělí, příběh o návratu k domovu, o strachu ze smrti, o mnoha tvářích lásky - hodné i zlé, o fanatickém náboženském zanícení... Zdálnivě je toho na jeden film až příliš, ale tihle Švédové to prostě zvládli. (25.12.2009)

Jak má muzikant hodnotit filmy o muzikantech, že... Film na mě zapůsobil asi tak, jako když si objednáte čistou severskou vodku, tu vám sice přinesou, ale zamíchanou v jakési patetické limonádě, u které už navíc od prvního pohledu poznáte, jak bude chutnat. Osobnost hlavního hrdiny, jeho osud a motivace jsou spíše jen nahozeny (nebo zahozeny?) a velmi záhy se rozplynou v žánrovém vesnickém obrázku plného jednoduše typizovaných figurek. Úplný závěr filmu ho sice zachraňuje od nejhoršího, dává mu větší hloubku a snad i nějaké poselství, jenže aby na mě opravdu zapůsobil, musel by se mě režisér pokusit opít něčím trošku jiným. (06.03.2006)