What I Haven't Told the Prince
Obsahy(1)
Jiří Brdečka, autor následujícího snímku, obvykle pracoval na vlastních námětech a nápadech, ale neváhal použít i cizí předlohy, pokud v nich objevil něco, k čemu se chtěl sám vyjádřit. A to platilo i o slavné pohádce Oscara Wilda Šťastný princ. Nebyl by to Jiří Brdečka, kdyby si i tuto pohádku neupravil k obrazu svému. V jeho podání je pohádka méně krutá a méně smutná, řekl bych lidštější. Ve filmu ji nazval Co jsem princi neřekla. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (20)
Antiwildeovská adaptace jednoho z nejjímavějších příběhů světové literatury. Brdečka potlačil křesťanské a homoerotické motivy Wildeovy filozofické pohádky a akcentoval sociální kritičnost (byť i ta je ve Wildeovi přítomna). Závěr pak jde vyloženě proti duchu Wildeovy předlohy. Vzpomínám si, že Miroslav Táborský tento animák uvedl v cyklu Mistři animovaného filmu s konstatováním, že Brdečkova adaptace není tak smutná a bezvýchodná jako Wildeova pohádka. S tím si dovoluji nesouhlasit, neboť konec je u Brdečky v konečném součtu mnohem depresivnější a bezvýchodnější než u Wildea. ()
Realistický pohled na osudy milodarů? Šťastný princ je doják (zvláště jedno ultradojemné a citlivé zpracování coby rozhlasová pohádka), která ale přesto tak trochu zahřeje tím kouskem dobra v srdci prince a vlaštovky. Ale tady to zobrazení, přestože tak by to asi reálně vypadalo, by ve mně skoro zabilo i ten poslední kousíček naděje v dobro. Zkrátka mi to srazilo náladu a uvrhlo mne do deprese, že vlastně nevím, co si o tom myslet. Tak aspoň tolik dobrého můžu říct, že hlasy Hlaváčové a Cupáka jsou nádherné. ()
Strašlivá normalizační adaptace krásné Wildeovy pohádky, rozmělňující ji na pouhou socialistickou agitku. Veškerou hloubku sebeobětování zasypává Brdečka hlušinou nepřípadné a nemístně člověčí milosrdné lži, takže namísto iniciační a nadějeplné legendy, otevírající čtenáři svět jako prostor, v němž je možné smysluplně zahynout (a tak žít), vyrůstá z přejatých motivů banální bajka hlásající, že zde lze jen donekonečna přežívat (a tedy stále umírat). To, že záleží na volbě každého, je zamlčeno. Píše se rok 1975 a cesta je jasně dána. ()
Podle předlohy Oskara Wilda-"Šťastný princ" v Brdečkově úpravě však nakonec dostala jméno "Co jsem princi neřekla", a jak je známo tak je i tato pohádka méně krutá, méně smutná a taková lidštější. Vždyť Oskar Wilde ve své pohádce nechal vlašťovku nakonec zahynout, ošumělou sochu prince strhnout a roztavit. Vypráví o zlaté, rubíny a diamanty poseté soše prince a jedné hodné a obětavé vlašťovce. Ten konec je velice smutný a nabízí se tu skutečně otázka..Co jsem tomu princi neřekla..? Moc pěkný a poetický byl i komentář obou dvou herců a zajímavá animace krom vlašťovky nehybná. ()
Krátký animovaný film Co jsem princi neřekla je lehčí a světlejší variací sociálně kritického Šťastného prince Oscara Wildea. Jiří Brdečka měl při tvorbě neustále slabost pro ironickou nadsázku, v každém jeho díle je proto alespoň částečně přítomna. Wilde svou satirou proniká do centra destrukce lidskosti, Brdečka kritický aspekt využívá jen k potvrzení nálady rozuzlení. Posmutnělá kresba Jitky Walterové opět cílí na melancholii lidské duše, ale hlasový doprovod Jany Hlaváčové a Eduarda Cupáka i přes zármutek lidumilnosti zanechává jasný svit hřejivé naděje. Rozkošná animovaná varianta Wildea! ()
Galerie (2)
Photo © Krátký Film Praha
Reklama