Já a Ty a všichni ostatní

Divnej film o divných lidech s divným feelingem. Nechci tomu filmu křivdit, ale když jsem teď při úklidu ve "Chci vidět" na něj narazil, název mi byl nějak povědomej a po kliknutí jsem zjistil, že jsem ho viděl a hodnotil a ne zase nějak dávno. Ale absolutně jsem zapomněl o čem byl. Což o něm asi vypovídá nejlíp. Vzpomínám si, že při sledování jsem si ten weird feeling docela užíval, ale zaboha už nevím proč a jak. (23.03.2020)

Komedie? Hm.. ani bych neřekla. Nezasmála jsem se tedy moc u toho. Jako dětská sexuální zvídavost, první lásky, poslední lásky, neopětované lásky, sexuální úchylky. No.. to není příběh po jakém zrovna toužím. Navíc to bylo tak zvláštně zpracované a nesourodé, až jsem z toho velmi zmatená a netuším, co si o tom mám vlastně myslet. (08.06.2013)

U filmu jsem si došel na záchod, uvařil si jídlo, uklidil kočkám záchod, snědl jídlo, uklidil pokoj, vyluxoval, utřel prach a vynes odpadky a to jenom proto, že se k tomu fantasticky hodil. Americký nezávislý film, když mě nechytne příběhem a nebo lidmi v něm, tak mě nechytne ničím, ale na tu hodinu a půl mě zabavit dokázal a já během toho udělal to, na co jsem jinak strašně línej. (19.06.2011)

„Do prdele! Do prdele s tebou! Do prdele se mnou! Do prdele se starými lidmi! Do prdele s dětmi! Do prdele s mírem!“ Další příjemné setkání s neobyčejnými osudy obyčejných lidí. Promakané dialogy (procházka ulicí aplikovaná na vztah), dojemné scény (ryba na autě), humorné scény (malý kluk a jeho erotický chat, sousedova komunikace s dvojicí mladých holek či jejich zkouška, která z nich umí lépe kouřit). Podobné filmy mám hodně rád, cítím se jako by se to dělo kolem mě, jako bych to pozoroval přímo a v reálném čase. Ukazují, že není důležitý cíl života, nějaký konec cesty, kterého je třeba za každou cenu dosáhnout, ale že radost ze života, štěstí a chuť do něj, spočívá právě v té cestě, v milionech náhodných a nezapomenutelných okamžicích, tvořících jednotlivé kousky dlažby té cesty. (30.06.2009)

Americký nezávislý film sa v mojich očiach dostal konečne znova do tých správnych koľají. Po filmoch 'Thirteen', 'Ken Park' a 'The Squid and the Whale', ktorý každý predstavovali iný pohľad v ľudských vzľahoch a iný (ne)kritický pohľad na spoločnosť, je tento akýmsi mixom každého z nich okorenený o ľahký a treba podotknúť aj inteligentný humor. Film plynie krásnym monotonizmom s občasnými extrovertnými návalmi a s množstvom miniaturisticky trefnej originality. Záver tomuto podobný je naozaj umením zakončiť tak, aby v divákovi zanechal ten správny dojem a to sa Mirande July podarilo. 80%. (25.04.2008)