彼女と彼女の猫
She and Her Cat
Obsahy(1)
Koťátko nám vypráví, jak se zamilovalo do své krásné, inteligentní, milé, ale bohužel také osamělé paničky. (Soundtrack)
Recenze (39)
Makoto umí. A jak je vidět, uměl i na začátku své kariéry a už tehdy se mu podařilo stvořit typickou, přítulně melancholickou náladu, kterou jsou jeho filmy prostoupené. Jedna věc mě ale dost zarazila... Samozřejmě nechybí pravděpodobný objekt, Makotova pravděpodobného fetiše, to jest vlak, nebo vlakové koleje, tady ovšem s poněkud menším důrazem, než je zvykem. (mňoukla vůbec kočka?) ()
Já jsem tohle viděl před mnoha lety v době. kdy jsem ještě nebyl zasažen anime. Moje malá mysl nedovedla pojmout velikost tohodle díla a považoval jsem to za "amatérký začátečnický (možná zajímavý) počin". Dnes po letech mnohých setkání a zkušeností s kulturou země sakurových květů vím, že můj pidi mozeček, nikdy nebude schopen pochopit onu krásu těch pár desítek vteřin příběhu. Každá vteřina puká sytostí myšlenek a v jednom roce obsáhne celý život. Neumím, nedokážu, ztrácím a žiji. ()
Mystická filmová poviedka s ružovým príbehom v čiernobielom podaní :) Sympatický spôsob vyrozprávania príbehu, tajomná hrdinka, ktorej tvár zostáva na fantázii diváka... jednoducho, pohladenie, keď je vo vnútri sychravo :) Doplnené 16.6.2008: Tento film si určite pozrite ešte pred Piatimi centimetrami, budete milo prekvapení. ;-) ()
Už jsem se asi půl roku nepodíval na nic japonského (tedy šlo o nějaké zhnusení ohledně japonského fanservisu) a přes můj nepříliš moudře zvolený nick se za žádného znalce anime nepovažuji (jsem ovšem obeznámen, že jde o souhrnný název pro japonskou animaci a ne žánr), ale k uznávanému Makotu Shinkaiovi jsem byl ochoten se po nějaké době vrátit. Podobný námět někde ve světě pravděpodobně před rokem 1999 už byl, ale pod obalem se toho skrývá více. Černobílá animace tvoří atmosféru, bez které by monolog ani hudba neměly takový smysl a do níž je vložen velice uvěřitelný a lidský příběh, byť ho vypráví kocour. Navíc kočky mám rád. Ale je moc rychle odvyprávěn, než bych se stačil do toho nějak víc vžít. Je mi jasné, že ho Shinkai přesně nedefinuje, abychom se mohli dívat svým vlastním pohledem jako třeba při čtení knihy, ale scházelo mi nějaké skutečné překvapení, které by ani nemuselo být před očima nebo ušima a kvůli němuž bych se mohl ke kraťasu po nějaké době s radostí vrátit. Nejvíce na mě působila originální forma i téma dialogu hlavní postavy se svou holkou. Ale kočky přeci jen nemyslí a necítí až tak jako lidé. Nebo ano? :) ()
Stejně jako Tooi sekai černobílé, ale narozdíl od nich až na záměrně děsivě "dětské" kresby koček už pro režiséra typicky precizně provedené. Krátké pojednání o tom, že umět vykreslit emoce na tak malé ploše lze, a že to jde ještě ke všemu podat jinak než by se dalo čekat. Až "Byosoku" to sice zvládlo rozbalit naplno, ale už tady je vidět, o čem to jednou bude. Jo a vlak tam samozřejmě je taky:) Rozhodně zajímavý kousek skládačky jménem filmografie Makoto Shinkaie, ale pro mě žádný výjimečný zážitek. 70% ()
Galerie (7)
Reklama