Tajuplné Mamberamo

Pavol Barabáš se společně s dalšími členy výpravy pustil do míst civilizovaným člověk ještě neprobádaných. Divák má možnost nahlédnout do krajiny, která ještě nikým nebyla prozkoumána. Téměř tisícikilometrový pochod k řece Mamberamo s sebou nesl spoustu nástrah, nebezpečných událostí a také nemocí (malárie nevyjímaje). Poznávání různých kultur, zvyků, tradic jistě patří k tomu zajímavému, co diváka nepochybně okouzlí. Na druhou stranu je otázka, zda je správně, že tvůrci dokumentu vstoupili na území, které je oficiálně uzavřeno a přístup do něj přísně zakázán - důvodů k tomu může být několik, jako oficiální je ovšem uveden fakt, že vláda nechce, aby lidé narušovali tenkou kontinuitu původních kmenů (jichž je zde více než 250), které po celá staletí žily a dosud převážně žijí bez kontaktu s civilizací. Dokument nepochybně zpracovává zajímavé téma, mě osobně nejvíce vadil způsob "servírování" snímku divákovi, autoři často vyprávějí o zajímavých věcech, které je při cestě zastihly, ovšem obrazově zde zcela chybí. Cesta, která k Mamberamu vedla, trvala několik měsíců, během nichž bylo získáno nepochybně mnoho filmového a obrazového materiálu, pak mě v tom případě trochu zaráží, proč snímek trvá pouhých 67 minut. Takto jistě nebezpečná a velice zajímavá expedice by zasloužila více prostoru. Až na některé výhrady bych dokument hodnotila lepších 3,5 *. (05.07.2011)

back to the roots... materializace neponechala bez dotyku ani tak specifický kout lidského snažení jakým je překonání fyzických schránek duševním úsilím. Každý, pokud chce být tím správným "objevitelem", potřebuje být vybavený nejnovější technologií výroby svrchního materiálu či nejposlednějším modelem lezeckého vybavení. To jsme my. Robocopové uprostřed přírody. Je jedno, jestli si kupujete nejlepší boty pro snadnou cestu lesem nebo nejlepší televizi pro lepší zobrazovací schopnosti. (10.06.2007)

Barabášovo Pururambo se mi líbilo o něco více, nicméně Tajomné Mamberamo je stále dokument na 5*. Troufám si tvrdit, že na takové už dnes téměř nenarazíte. Ta bezprostřednost! Nejvíc se mi líbí, jak je to nekomerční. Žádné uměle vyvolávané dramatické situace, jak jsme zvyklí u moderních dokumentů. Všechno je to čistý, nezkreslený, a přitom velice silný zážitek. O dramatické situace nebylo od začátku až do konce nouze a to vědění, že si tím ti lidé skutečně prošli bez pomoci nějakého štábu a podpory, je pro výsledný dojem naprosto zásadní. Tohle jsou a byli praví dobrodruzi a mají můj věčný obdiv. Díky, že jste se s námi o tento autentický zážitek podělili. (18.03.2015)

„Je to zvláštny pocit - keď zvedavo stojíte na prahu niečoho nepoznaného, a pritom stačí prijať výzvu a prekročiť zakázaný prah.“ Počujete bubnovanie z hlbokej džungle? Aj vám sa oblečenie lepí na telo tak hnusne, že už sa nad tým ani nerozčuľujete? Máte strach z malárie, ktorej záchvaty budú také pravidelné, že si podľa nich môžete nastavovať hodinky? Tak sa pridajte na expedíciu do tajomných končín Novej Guinei, údajného semeniska kanibalizmu a Doby kamennej. Presnejšie, do vnútrozemia k rieke Mamberamo, ešte presnejšie na časť ostrova zvanú Irian Jaya (druhou polovicou je Papua). Táto oblasť je civilom uzavretá (ako "nekontrolovateľná“). Povolenia na vstup nevydávajú. Známe sú iba letecké zábery. Ako tak pozerám dokumenty v nedeľu pred obedom s opálenými krásavcami, čo nemali kedy nazbierať životné skúsenosti (poznáte tie ich hlášky, napríklad „z tejto starej stavby ma mrazí minulosť nekonečna“), smejem sa. Strhujúce TAJOMNÉ MAMBERAMO je venované Jindrovi Martišovi; mesiac po tomto filme ho zavalila lavína pod Anapurnou. Viac na mojom ex-blogu: http://ivokucera.blog.sme.sk/c/184413/Tajomne-Mamberamo-100.html (05.11.2005)

Film, ktorý je viacej dobrodružný ako dokumentárny. Aj keď je to len zdanie. Film mapuje cestu troch ľudí, fotografa, horolezca a Pavla Barabáša pri snahe prebádať zakázané územie Novej Guinei. Komentár je prispôsobený k tomu aby sme vnímali veci tak ako ich vnímal režisér. Aby nám sprostredkoval nielen kmene, ktoré v povodí rieky Mamberamo žijú, ale aj aby predostrel zvyky, kultúru a ťažkosti s ktorými sa museli vysporiadať. Od problémov s úradmi až po maláriu, ktorá ich počas celej cesty neopúšťala. Poetický úvod a záver považujem za prostriedok, ktorý dodal filmu na väčšej vážnosti a poetickosti akoby tomu bolo bez neho. Táto pocta pretransformovaná do dokumentu dokazuje silu výpovednej hodnoty, ktorá v sebe obsahuje sféry duchovné a ktorá predostiera divákom nový, neprebádaný svet, ktorý je aj napriek všetkej inakosti neuveriteľné nádherný. Jeden z najlepších Barabášových dokumentov. (01.11.2011)