Reklama

Reklama

Yankee Doodle Dandy

Trailer
USA, 1942, 126 min

Obsahy(1)

George M. Cohan. Bavič, skladatel, herec, zpěvák a režisér. Retrospektivně vypráví svůj životní příběh prezidentu USA, Franklinu Roosveltovi. Od dětství až po svou současnost. Napsáno podle skutečné postavy. Film obdržel Oscara za herce v hlavní roli, hudbu a zvuk. (PauloGrane)

Videa (1)

Trailer

Recenze (19)

Rozjimatel 

všechny recenze uživatele

"Being versatile, I played my mother's father."     Muzikálová dráma o živote jedného amerického šoumena, zaradená do zoznamu 1001 filmov, ktoré musíte vidieť, než umriete. Je priam nabitá otravným americkým patriotizmom, a to až do takej miery, že som bol po celý čas na pochybách, či je to myslené vážne, alebo sa jedná o satiru. Napokon som dospel k názoru, že zámerom nakrútenia tohto filmu bolo pozdvihnutie amerického národného ducha, s ohľadom na práve prebiehajúcu 2. svetovú vojnu. Takže už len kvôli tomu nemá film dnešnému divákovi veľmi čo povedať (a neamerickému už vôbec nie). Herec James Cagney mi teda k srdcu nikdy neprirástol, vyslovene mi prekáža ten jeho toporný prejav, takže mi pokazil takmer všetky filmy, v ktorých sa objavil (na milosť som ho zobral až na jeho staré kolená, konkrétne vo filmoch One, Two, Three (1961) a Ragtime (1981)). V tomto filme navyše predvádza dosť svojské pojatie tanca a spevu, ak sa tak dajú nazvať tie je podivné pohyby a to jeho recitovanie. Celkovo mi po hudobnej stránke film príliš nesadol, tá hudba je napoly spievaná, napoly recitovaná, premiešaná s rôznymi južanskými odrhovačkami (pár zaujímavých hudobných výnimiek sa ale najde). Čo sa obsahu týka, bolo pre mňa celkom prínosné vidieť vývoj americkej kultúry na konci 19. a začiatkom 20. storočia (hoci vaudeville rozhodne nie je mojou šálkou kávy). ()

kaylin 

všechny recenze uživatele

James Cagney by si možná zasloužil lepší hodnocení a asi by bylo vhodné trochu přihlédnout i k době, kdy to bylo natočeno, ale tohle je pořád silně propagační snímek, který v sobě má místy až trochu moc patosu. James Cagney ale ukazuje svoje mistrovství. Skutečně výborný herec. Jen ten film až tak skvělý není. ()

Reklama

Sokkk_y 

všechny recenze uživatele

Yankee Doodle Dandy je poměrně dost dobře udělaný muzikál. Zpracování Cohenova života zrovna v období druhé světové války mě zas tak moc nepřekvapuje, neboť Amerika byla uprostřed bojů a lidi už toho taky měli plné zuby. Tak proč nepřevést na plátno (tehdy ještě lidi chodili do kina ve velkém) život jednoho z největších amerických patriotů ze světa umělců? Ať už ale byl úmysl jakýkoliv, samotný film se povedl na téměř výbornou. Nechybí zde typické muzikálové scény, chytlavé songy, pěkné herečky a troška té kýčovitosti. Hlavní čtyřka Cohanovců hrála perfektně včetně odtančených částí a Joan Leslie mě opět utvrdila v tom, že tehdejší hérečky byly stejně nejkrásnější. Kdyby měl film tak půl hoďky kratší stopáž, dal bych plných *****. Takhle to je jen 4,5*. ()

JimiH 

všechny recenze uživatele

Na rovinu - bez Cagneyho by tenhle film skončil někde na dvou hvězdách. Jenže chamelon Cagney tu opět dokazuje, jak mu není žádná role cizí a perfektně zvládá hrát jak mladého, tak starého Cohana. Zároveň ale dokáže být rošťák, co provádí zlomyslnosti a málem svou neposlušností svou rodinu zničí, vzápětí však dokáže skládat patetické písně o vlastenectví... V době války jsou takové snímky pochopitelné, jen jsou často nestravitelné, naštěstí zde je se opravdu zásluhou hlavního představitele na co koukat. ()

corpsy 

všechny recenze uživatele

Paradoxne na muzikál, práve muzikálové čísla sú tu najslabším článkom. Sú síce hravé a honosné ( niektoré sa vzhľadom na dobu vzniku filmu podrobili patriotickému hávu ), ale dosť nezaujímavé. James Cagney bol tanečný a spevácky expert, ale radšej ho mám keď hraje. Hit, ktorý síce nezostarne, ale rovnako všestranne nezaujme. ()

Galerie (67)

Zajímavosti (6)

  • Článek o potopení Lusitanie je v novinách doprovázen fotografií parníku se dvěma komíny. Lusitania měla čtyři. (ČSFD)
  • 4. července 1985 se film stal prvním v historii, který byl převeden z černobílého na barevný. (Herr_Flick)
  • James Cagney při natáčení scény u smrtelné postele svého filmového otce slzel tak přesvědčivě, že režisér Michael Curtiz začal hlasitě vzlykat ještě před zastavením kamery. Záběr byl proto ztracen. [zdroj: Guinnesova kniha filmových rekordů, 1995] (dopitak)

Reklama

Reklama