Hanyeo

Jedna z klasik korejského filmu, The Housemaid, se pohybuje na pomezí psychologického dramatu a téměř až hororu. Nevěra manžela vyústí v řadu tragických událostí a atmosféra je tu hustší než u rákosníčka. Źánrově se to celkem vymyká dobové produkci, i když taková Flower in hell je podobně dominantní ženskou hrdinku a napínavý příběh. Kim Ki-jong tu rozhodně nešetří tehdejší společnost a to, co jsou postavy ochotné udělat pro to, aby dosáhli svých cílů či si udrželi své postavení, je za hranicemi zdravého rozumu. Přestože poslední dvě minuty trochu pozmění vyznění celkové vyznění snímku, je to právě ten psycho teror, která ve vás po filmu zůstane. (29.12.2011)

(KDV) Režisér, scénárista a střihač v jedné osobě – Ki-young Kim - bývá označován za „jihokorejského Douglase Sirka na tripu“, protože točil převážně melodramata se silnými ženskými hrdinkami a slabými mužskými postavami, či je přirovnáván pro svou schopnost vyvolat napětí prostřednictvím důmyslného užití stylistických prostředků k Alfredu Hitchcockovi. Nepřekvapí tak, že inspiraci jeho tvorbou přiznávají tvůrci nové vlny jihokorejského filmu (Pak Čchan-uk, Bong Joon Ho), popř. že byl pro širší veřejnost objeven představitelem Nového (Nového) Hollywoodu Martinem Scorsesem._____ Pravděpodobně nejznámější (alespoň na západě) dílo Ki-young Kima - HANYO (THE HOUSEMAID) - se vymyká dobové jihokorejské produkci 60. let, pro kterou je příznačná inspirace italským neorealismem (Nezřízená střela, Kočí). Jde totiž o žánrovou podívanou – psychopatologický thriller. Dá se sice najít nějaká kritika jihokorejské poválečné společnosti (střední třída je ochotna obětovat materiálním hodnotám a zachování si dobrého obrazu navenek téměř vše), ale ta je na konci shozena závěrečnou codou a užitím zcizovacího prvku. Film tak dává jasně najevo, že máme být primárně pohlceni jeho stísňující atmosférou druhé poloviny, kdy se z bytu postav nedostaneme, a uchváceni hereckým výkonem Eun-shim Lee, kterou publikum nebylo schopné přijmout již v jiných typech rolí. (23.05.2011)

Zajímavý a svým způsobem ojedinělý pohled na obyčejnou rodinu z vyšší vrstvy, jejíž štěstí a idylický život se začnou velmi rychle rozkládat po příchodu mladé a žádostivé služky. Snímek si od začátku drží lehounké tempo, a to hlavně díky plouživé kameře. Nejprve se pracuje s náznaky něčeho skrytého a zlého, postupně se před divákem odkrývá jádro všech problémů, až to celé vrcholí tragédií téměř antických rozměrů. Hanyo se dotýká spousty témat, ať už jde o kritiku sociálních problémů, vztahů starších mužů k mladším ženám nebo pravých rodinných hodnot. Ono se to vlastně dá brát jako drsnější rodinné drama s hororovým nádechem, ale v závěru to budete muset stejně ještě přehodnotit. Nakonec si dovolim upozornit, že Hanyo netrvá pouze 90, nýbrž 111 minut. Ale pokud máte rádi asijskou kinematografii, není co řešit. (14.05.2011)

Ihned po projekci jsem tu chtěl radostně napsat, jak mi Hanyo připomněla hitchcockovské thrillery, ale bohužel koukám, že bych nebyl první ... škoda. Každopádně výborný, napínavý kousek, s vypjatými emocemi a perfektními hereckými výkony. Na asijské poměry je snímek poměrně uměřený, což jsem uvítal (byť je pravda, že filmoví Korejci jsou obecně méně hysteričtí než třeba Japonci). (10.09.2013)

Co je cenější? Dobré jméno rodiny, luxus a peníze? Nebo šťastná rodina? Asi, jak pro koho, každý má ty priority jinde a manželka našeho hlavního hrdiny je měla pro mě až nesmyslně jinde. Občas mě některé dialogy, až mrazily. I kdž tento motiv příběhu se odehrál snad ve všech kinematografiích na celém světě, stále má co nabídnout a kousky, jako je tento by se měly povinně vidět. Jinak mé pocity z tohoto filmu jsou malinko zvláštní, protože jsem nečekal takové závěry, jenž někteří lidé dělali. Btw. Je škoda, že k tomu filmu není žádný korejský plakát (tento je japonský). 85% (16.04.2010)