Svaté srdce

asi bych neměl hodnotit, poněvadž jsem to po chvíli vypnul. hrozný. tak čitelný...... ale měl jsem pravdu??? opravdu to vyústilo v to, co jsem myslel?..... jooooo byznysmenka přetavená vnitřním drásáním, pochopením podstaty a trochy toho lidství v hotovou svatyni.... hm. moc pěkný. opravdu... ale ten barák byl pěknej. (24.09.2008)

Já se přiznám, že jsem celou dobu moc dobře nechápal, o čem to vlastně je. To byl asi dáno tím, že jsem se dost nudil, jelikož mě film moc nevtáhl. Bylo tam na mě až příliš mnoho motivů, k tomu ještě pospojovaných chvíli rádoby tajemnými a mysteriózními, chvíli srdceryvnými nitkami. Když už to začalo krystalizovat do jakési finální, ač třeba klišovité, přece jenom nějaké podoby, přišlo zmíněných posledních deset minut a v nich zase ten podivný kompot. Ten ve mně bohužel nechal hořkou pachuť. Nic moc, měl jsem si radši pustit dvdčko. (23.09.2008)

Jednoho dne pochopila, že její cesta vede jinudy...... Hrají - Barbora Bobulová jako Irene, Andrea Di Stefano jako Giancarlo, Lisa Gastoniová jako Eleonora, Massimo Poggio jako Padre Carras, Camille Dugay Comenciniová jako Benny, Luigi Angelillo jako Aurelio, Erika Blancová jako Maria Clara nebo Caterina Vertova jako Angela. Kamera - Gianfilippo Corticelli. (20.07.2011)

O vystúpení z behu doby orientovaného ziskom prostredníctvom duchovnej premeny. Celý proces spúšťa snaha dešifrovať písomný odkaz mŕtvej matky a následné zoznámenie sa s malou zlodejkou. Pribúdajúce dejové línie ostávajú nedovysvetlené, čo je celkom fajn. Horšie je, že spôsob nakrútenia je príliš okato v službách agitačného posolstva. Až tak, že po skončení som chvíľu uvažoval, či tento film nepresadila ako súčasť marketingového ťaženia časť katolíckeho kléru. Nasladkasté hudobné motívy a svieže tváre hlavných predstaviteľov totiž odkazovali skôr k posolstvám časopisov typu Strážna veža. Dlho som preto neveril prerodu zaneprázdnenej, úspešnej podnikateľky bez úcty k akýmkoľvek hodnotám, okrem hodnoty peňazí, v slúžku biednym a porazeným. Až pohľad v očiach Barbory Bobuľovej v závere ma presvedčil. Síce s iným vyústením ako ponúkal film, ale predsa. Psychiatrička podľa mňa neodhadla diagnózu a v prípade hlavnej hrdinky išlo o bipolárnu afektívnu poruchu. Svedčilo o tom nielen zvláštne svetlo v očiach, ale hlavne vyzliekaco - rozdávacia scéna v metre. (24.09.2008)

Takhle to dopadne, když se Turek rozhodne točit o křesťanských hodnotách, z nichž většinu chápe z rychlíku a četby Wikipedie o svatých. Vychcaně vypočítavý feministický film, který polemizuje s Dostojevského Idiotem a s tím, zda skutečně stačí mít jen zcela dobré srdce. Některé scény mne svou přehnaností až vyloženě urážely. Jako - nemám nic proti pomoci druhým lidem, víře, sebeobětování, ale v tomhle podání si to nezadá s těmi nejnepovedenějšími náboženskými agitkami (vždy si pak vzpomenu na Troškovu parodii "Ach bóže, ach bóže...") a ta scéna, kdy jde metrem a doslova se rozdá, měla být asi tím nejemotivnějším ve filmu, ale mně osobně přišla směšná svou doslovností a snahou o kapesníčky... Cesta do pekla bývá někdy dlážděna dobrými skutky, a tenhle film je toho žel příkladem. Chápu, co chce říct, ale říká to tak polopaticky a úlisně, až má spíše opačný efekt. (23.11.2020)