Řek Zorba

Bohuzel jsem film videl v ceskem zneni a tak plnohodnotne nejsem schopen ocenit herecke vykony, na kterych nejspis tento film stoji. Kdyz opomenu tento handicap, tak stejne zustanu zklamany a moc dobre nechapu divacky uspech tohoto filmu. Atmosferu Krety do me film nedostal, scenar se mi taky nezda nijak vyjimecny, kamera obycejna... Nevim no... (15.02.2014)

Nekonečná pošetilost mužů a marnivost žen? Lžeme a chceme být (jsme) obelháváni? Zorba to řek přesně: "Šéfe, život znamená potíž, jenom smrt ne. Žít znamená odvázat se a potíže hledat!............Sakra šéfe, mám vás tak rád, že to nemůžu neříct. Máte všechno, vyjma jedné věci. Nejste blázen. A člověk musí být trochu blázen, jinak.....(zbytek moudra se dozvíte ve filmu ;-)" (09.12.2007)

"Život je problém. Iba smrť nie je. Byť na žive, to znamená povoliť si opasok a vyhľadávať problémy." - Alexis Zorba... Bez tohto filmu by rozhodne neexistovalo Grécko v takej podobe, aké ho poznáme dnes - Zorba je priam gréckym národným dedictvom. Knihu som síce nečítal, ale nakoľko po pánovi Kazantzakisovi pomenovali letisko hlavného mesta ostrova Kréty, tak usudzujem, že má v tomto štáte doposiaľ pomerne veľký rešpekt. Skutočný Grék Zorba (alebo presnejšie Zorbas) sa na toho filmového/knižného z povahovej stránky pomerne dosť podobá a preto ma trochu mrzí, že sa Kazantzakis nerozhodol opisovať presnú históriu. Popravde, neviem, čo som mal od filmu očakávať. Vo všeobecnosti sa veľmi nerozoberajú jednotlivé plusy a mínusy snímku a tak som sa do neho pustil celkom naslepo. Grék Zorba je film pomerne dosť starosvetský - je natočený spôsobom, akým boli natočené oveľa staršie filmy, ale je tu použité veľké množstvo zaujímavých prvkov a kamerových záberov, ktoré ale v spomínaných starých filmoch nejestvovali (napr. záber rútiaceho sa dreva z kopca). Je to tak isto film na tú dobu trošku poburujúci - najkrajšou a zároveň najmilšou scénou bola nepochybne tá, kedy sa do izby chorej Zorbovej manželky nasáčkovala celá krétska dedina a všetci jej obyvatelia spokojne čakali, kedy už konečne zomrie, aby mohli izbu vyrabovať a pekne si poodnášať jej majetok. Vecou, ktorú si na celom filme najviac vážim, je nepochybne nazabudnuteľná hudba Mikisa Theodorakisa, ktorá je prenádherným symbiotickým zlúčením celého gréckeho folklóru a ktorá sa v priebehu desaťročí stala priam metafyzickou entitou súčasného Grécka. Tá hudba je kapitola sama o sebe a dala mi omnoho viac, než celý tento film. (25.03.2018)

Pokud by hrabalovská poetika a její nejpověstnější umělecký představitel měly být představeny a přeneseny do balkánského prostředí, nejspíš by se transformovaly do ŘEKA ZORBY. Krétský rodák vtělil do této nádherné postavy vše, co postihuje rázovitou řeckou povahu, ztřeštěnou divokost, velkorysost a jistou povznesenost ve věcech všedního života a oficialit, schopnost živelně se radovat, kouzlit, tvořit byť z vteřinového okamžiku stavební jednotku věčnosti, básnivou lhavost, která svou krásou a hloubkou přemáhá posléze skutečnost. V Zorbovi je mnohé z toho, co Kazantzakis vtělil do memoarizujícího POSELSTVÍ EL GRECOVI. Režisér řeckého původu dostal do filmu vše podstatné z literární předlohy a v hereckých výkonech Anthonyho Quinna a proslulé řecké herečky Ireny Papasové ji v některých místech i přesáhl. Koprodukce se v tomto případě - zdá se to být nesporným - vydatně spoluzasloužila o mimořádnou úroveň tohoto klasického díla kinematografie hraného filmu. Závěrečná scéna, která je pohromou jak pro spisovatele, tak kapitálním selháním jeho poněkud samozvaného pomocníka, vyznívá jako oslava nikdy nekapitulujícího a v podstatě nezničitelného života. A tak ... pokud by hrabalovská poetika a její nejpověstnější umělecký představitel strýc Pepin měly být přeneseny do .... Věřím, že toto přesvědčení budou sdílet i generace těch, kteří přijdou po nás. (22.03.2008)

Odhliadnuc od témy filmu je Grék Zorba kvalitný film hlavne vďaka tomu, že jeho 142 minút ubehne rýchlo ako rovnako dlhá letná prechádzka po preslnenom krétskom pobreží. Ako je krétska príroda krásna, tak sú mi jej obyvatelia mentálne vzdialení. Dávajú prednosť miestnym tradíciám a emóciám pred zdravým rozumom, vyznávajú princíp oko za oko, zub za zub a neskrývajú chamtivosť, čo režisér iba komentuje, ale nikdy priamo nekritizuje. Poohliadnutie sa za gréckou históriou, jej traumami, mentalitou a zvykmi, predovšetkým ale oslava života, ktorý musí vždy zvíťaziť nad smrťou. (16.11.2012)