Reklama

Reklama

Respice finem

  • angličtina Respice finem
Krátkometrážní / Dokumentární
Československo, 1967, 15 min

Režie:

Jan Špáta

Hudba:

Luboš Fišer

Hrají:

Jan Kačer (vypravěč)
(další profese)

Dokumentární film Jana Špáty o starých osamělých ženách, dožívajících svůj život na venkově. „Ty ženy vesměs nemají strach ze smrti, snad jen z umírání, a to ne proto, že se bojí bolesti, ale že by někoho obtěžovaly, potřebovaly. Smrt je pro ně součástí života, je jeho samozřejmou složkou,“ říká režisér v explikaci svého filmu. (oficiální text distributora)

(více)

Recenze (34)

Radko 

všechny recenze uživatele

Nedá sa nezaspomínať. Od starých, často úplne neznámych žien na dedinách dostanem raz pohár mlieka, inokedy vajíčko-dve, inde zase makovú buchtu a podobne. A keď aj nič, tak negatívne skúsenosti sa dajú rátať na prstoch jednej ruky. Od starých mužov zväčša zamračené pohľady, nadávky alebo opilecké spevy. Pozitívne príbehy sa síce nájdu, no výrazne menej ako u starých žien. Špáta - vedome či nevedome - zohľadňuje práve tento rozdiel a zameriava sa výlučne na osamelo žijúce babičky. Ticho spomínajú, bilancujú a v objatí každodennej rutinnej práce okolo domu a záhrady sa pomaly pripravujú na večné spočinutie. ()

LeoH 

všechny recenze uživatele

Všechny dobré rodačky přímo od pramene v estetizované zkratce. Od Špáty zatím nejblíž pěti hvězdičkám, nicméně pořád mám problém jednak s tou přelétavou mozaikovitostí, která se mi tak docela neskládá do celku, aspoň pocitového, a jednak s neodbytným dojmem, že na mě autor z každého druhého záběru významně pomrkává, jak to umí pěkně natočit. ()

Reklama

stub 

všechny recenze uživatele

Moje srdcová záležitost, neskutečný objem sdělení vtěsnaný na minimální plochu patnácti minut. Hlavní motiv je dokonale vystižen názvem, téměř nekonečný řetěz dalších je v divákovi spuštěn celistvostí sdělení o lidské přirozenosti, kde je zachyceno snad úplně vše - jako každé dokonalé umění tak tento klenot poskytuje bezednou studnu další inspirace. ()

Mariin 

všechny recenze uživatele

To snad není dokument, to je poezie života! Jan Špáta pořídil vynikající snímek díky tomu, že poskytl veškerý prostor skutečným lidem, vdovám na vsi (nelze nevzpomenout na ideál babičky Boženy Němcové). Pamatuji takové ještě v sedmdesátých letech a i dnes se na venkově s nimi lze setkat. Za myšlenku věnovat se něčemu tak "obyčejnému", jak jsou staré ženy, zaslouží tvůrce uznání! Stejně tak i za formu, jakou je ta myšlenka podána. Netušil jsem, že čeští filmaři jsou něčeho tak hlubokého schopni. Malá zapomenutá perla! ()

Aelita 

všechny recenze uživatele

Staré vesnické ženy starých časů jsou jako staré stromy – existence mezi životem a smrtí, prosté dění, dávné naplnění, vyčlenění a zastavení, vzpomínky a zapomnění, nenáročnost a smíření, ztišení až k mlčení. Příroda zrodí, využije a zapomene včas uklidit. Osamělý list na zasněžené větvi čeká, až přijde vítr. ___ "Že život rosa / a jako rosa taje, / až příliš pravda." --- "Rozplyň se v mlze, / ptáčku puštěný z klece / s touhou na křídlech." (Kobajaši Issa) ()

Galerie (2)

Zajímavosti (2)

  • Dokument sa dočkal celkovo troch uvedení vo filmovej distribúcii - v rokoch 1968, 1990 i 2010. (Raccoon.city)
  • Názov filmu je časťou latinského príslovia "Quidquid agis, prudenter agas et respice finem" - Čokoľvek robíš, rob rozumne a mysli na koniec. (Raccoon.city)

Reklama

Reklama