Slepá bestie

Pomaly plynúca a navyše aj nudná hovadina, ktorá toho okolo hororu moc nenachodí a okolo erotiky len tak, aby to mohli pozerať aj sedemročné deti. Hlavný hrdina - slepec, je taký presvedčivý, že mu zľahka uveríte aj jeho skvelú a bezproblémovú orientáciu (LOL, ROFL, OMG, OMFG, LMAO atď.). Pravdupovediac, tak ako on sa nepohybuje ani človek , ktorý ma oči v poriadku. Budiš, niekomu pri naháňačke v obrovskom sklade netreba ani tie oči. Ale to je už len čerešnička na prehnitej torte. Cmuk do Japonska. (24.02.2008)

KOMENTÁŘ MŮŽE OBSAHOVAT NÁZNAKY SPOILERU. Michio je amatérský sochař, který má sen stvořit své vrcholné umělecké dílo, a proto unese úspěšnou fotomodelku Aki do svého velice bizarního ateliéru, aby mu stála modelem. I když spáchá zločin únosu, v podstatě to myslí dobře. Je to takový ňouma a balík. Žije jen se svou matkou, která velice nerada vidí, jak se čím dál tím více sbližuje s Aki. Aki s Michiem totiž mistrně koketuje a flirtuje, tak aby ho obloudila a dostala se na svobodu. Při jednom nepodařeném pokusu o útěk je však smrtelně zraněna michiova matka a Michio Aki zavře ve svém temném ateliéru a nemilosrdně ji znásilní. Přesto nebo možná proto se Aki, která postupně přichází v temnotě ateliéru o zrak, do Michia zamiluje a celý film spěje k velice šokujícímu, ale docela čekanému závěru, kdy je požitkářská láska obou mladých lidí ultimátně naplněna. Je sice pravda, že závěrečný šokový efekt je poplatný své době, ale věřím, že v roce 1969 to musel být pro diváka nepěkný zážitek. Je zvláštní, že jsem se ani chvilku nenudil, i když ve filmu hráli jen tři herci a odehrával se v podstatě (až na začátek) jen ve dvou místnostech. (27.03.2006)

Zatím asi nejexperimentálnější Masumura, jakého jsem měl možnost vidět. První, delší část filmu, je zajímavá z psychologického hlediska (vztah Michia k matce v kontrastu s jeho vztahem k Aki, Akiiny pokusy obtočit si Michia kolem prstu a poštvat jej proti matce, zajímavé je ostatně i téma hmatu a slepoty), druhá část, řekněme necelá závěrečná třetina, jde spíše do extrému a prozkoumává podstatu a hranice masochismu, jen aby na závěr předvedla, jak končí překročení hranic mezi sebezáchovností a touhou po prožitku. Vzhledem k tomu, že k podobným žánrům ani tématům neinklinuji, jsou ode mě silné *** skvělou vizitkou... (08.08.2009)

Pygmalionizmus či statuofília - sexuálna závislosť na sochách sa tu stretáva s materským oidipovským komplexom chorobnej závislosti matky na synovi. A s únosom atraktívnej modelky, ktorá má tvoriť model tentokrát pre slepého sochára. Unesená správne vytuší možnosť úniku tým, že naruší vzťahovú väzbu medzi príliš starostlivou mamičkou a jej milovaným synáčikom. Tým, že sexuálne odlúdi synáčika mamičke. K náprave oidipáku príde. Síce extrémnym spôsobom, ale predsa.  Ale čo potom? Môže sa dlhoročný spôsob prejavovania citov k neživým veľkorozmerovým sochám zabezpečený do značnej miery opičou láskou matky k potomkovi, zmeniť zo dňa na deň v čistú normálnu lásku? No nemôže. Na jednej ani druhej strane. Logicky ostáva len dekonštrukcia. Umenia i života. Výtvarne uhrančivé, psychologicky jednoduchšie, no v zásade logicky končiace dielo. S prihliadnutím k japonskej obsesii sebazmárnením. 71% (31.05.2021)

Rafinovaná lehce erotická hříčka, která se první hodinu docela drží pomyslných žánrových pravidel a je zajímavé sledovat psychologický vývoj postav (jsou jen tři - modelka, matka a slepej sochař). Poslední dvacetiminutovka ovšem nabere docela jiný směr a všem dá jasně najevo, že tady jsme v japonsku a to je pro všechny perverzní choutky země zaslíbená. Je štěstí, že hlavní herečka je velmi atraktivní slečna, jinak by ten film byl nekoukatelný. A je fakt paradox, že postavy jsou díky slepotě posedlé hmatem a přitom je celý film vizuálně velmi zajímavý a slečna snímána skutečně esteticky. (12.05.2010)