Výzva

Maníky z Německa, zodpovědné za kraťas Kampfansage 2 z roku 2002, zná i přes můj rozsáhlý marketing (zahrnující kamarády, sousedy i babičku ;) žalostné minimum lidí. Důležité však je, že trojka Mathis Landwehr, Christian Monz a Johannes Jaeger si vysloužila uznání nejen u amatérských kolegů, kteří se snaží tu a tam si před kamerou redesignovat obličeje v hongkongském stylu, ale díky úspěšnému tahu napříč německými festivaly sehnala i dostatek sponzorů na celovečerák. Tak vznikl třetí Kampfansage, tentokrát už pro velké plátno, s podporou akčních kouzelníků z Action Conceptu (Kobra 11, Klaun) a takřka stominutovou stopáží. Od dob, kdy tahle parta skromně vyrážela do terénu, aby si natočila pekelně údernou choreografii s jednoduchoučkou dějovou linií, která pokud možno co nejméně překážela rychlým kopům a úderům, se toho změnilo hodně. Kampfansage oblékl postapokalyptický kabát a Německo je v jeho mikrovesmíru nejprve v roce 2045 převálcováno občanskou válkou, poté zbaveno konvenčních zbraní (lidé se vrátili k prapůvodním formám boje, čímž je vysvětleno, proč je ve filmu jediná střelná zbraň ;). Mistr hlavního hrdiny je majitelem manuálu a tajemství k nejpokročilejšímu stylu bojového umění. Bozco, vládce celého města, by rád uměl rozkopávat hlavy na dvě půlky v co nejvyšší kadenci, takže spolu se svou sestrou odklidí dvěma dobře mířenými střelami z cesty jak Jonase, tak jeho mistra. Bozcovi se do rukou dostává nerozluštitelná kniha, Jonas putuje na celoroční léčení do přívěsu jakési samaritánky. Přesně v duchu Portera z Odplaty je Jonas patřičně naštvaný a když se zahojí poslední šrámy, popadne své věrné obušky a vydává se na cestu, která má jednoduché styčné body: pohřbít mistra, získat knihu, rozsekat Bosca na malé kousíčky. Do nabitého rozvrhu se však připlete sličná Marie a její bratr Vinzent, kteří jsou jedinými aktivními odbojáři ve městě, které ovládají Boscovy vojenské jednotky. Do košatícího se mixu vhoďte ještě Boscovy elitní žáky, kteří se učí podle mistrovy knihy, pár zenových mouder o tom, že bojová umění žijí skrze vás, nikoliv vy skrze ně... Nemusíte ani přejít od obalu k samotnému filmu, aniž by vás nenapadlo srovnání s francouzskými Yamakasi a jejich pokusy o dobytí filmového plátna. Mnohem přiléhavější je však poměřování s Distriktem 13. Podobně scifoidní námět, herci-bojovníci, kteří začínali s DV kamerou pobíháním po lese a peníze na svůj film sháněli horko těžko. Němci bohužel nemají na podobné legrácky ekvivalent Luca Bessona, takže Kampfansage (3) stál nepoměrně míň eur a je to na něm vidět. Rozhodně potěší setkání se starými známými, tím spíš, že osobně jsem tenhle projekt sledoval od samotných příprav v roce 2003, jenže... s přibývajícími minutami zjistíte krutou pravdu podobných projektů. Méně je někdy více a když Jaeger datloval ambiciózní scénář, u některých scén měl zřejmě až přílišnou představivost. Takovou při které ani hromada barevných filtrů (snažících se zamaskovat digitální původ snímku) a množina více či méně povedených triků, nepomohla v některých scénách dosáhnout uspokojivého výsledku. Někdy to berete celkem smířlivě (úvodní "útok na Berlín"), v akčních scénách už ale přílišné drátování, popř. dopování jednoduchými digitálními triky začíná vadit a když si i klišovatý scénář občas sáhne na dno (Vinzenta zřídí k nepoznání jeden Bonzův superžák, ve spolupráci s Jonasem však o něco později vyřídí desítku žáků doslova v řádu vteřin, jakoby Jaeger potřeboval přeskočit akční scénu, na kterou nezbyl čas a tak se místo dalšího přísunu kvalitních bitek dočkáme jen blikotavého kolotoče nesouvislých střihů), začnou ztrácet trpělivost i ti nejsoucitnější, kteří těm "profesionálním amatérům" přáli nějakou tu díru do světa. Když pomineme scénář (věřím, že některým nenáročným povahám bude připadat zcela v pořádku), stojíme před dvěma dost podstatnými problémy - většina herců buď neumí hrát, nebo neumí bojovat. Jádro pudla tkví v tom, že ti co nejvíc bojují, zároveň nejvíc hrají, takže to zákonitě musí někde zaskřípat. Snahu nelze klukům a holkám upřít, nicméně atmosféru a potřebné vykreslení postav byste tu dolovali zbytečně. Dějová omáčka se tak většinou stává jen nutností, která spojuje jednotlivé akční scény. Ne že bychom na podobný postup nebyli zvyklí, tím spíš, že učený z nebe nespadl a Jaegerovi bychom pár základních chyb mohli při debutovém vstupu na plátna kin odpustit. Jenže (podruhé) naše trojka bohužel nepředvedla nic úžasného ani na svém nejsilnějším poli. Všichni jsme u Ong-Baku přehlédli pitomoučký děj, protože když Tony rozjel svůj loketní mariáš, dostalo se na každého. U Kampfansage však bohužel dochází k mírné degradaci. Střih je až příliš bleskový a přehledný celek byste ve změti nastřižených polodetailů a detailů hledali jen těžko. Je nesporné, že všichni zúčastnění "umí" a když se k tomu přidá šikovně nastavený drát (viz první bitka), není o čem diskutovat. Na maximum vybičovanou choreografie a "no wires, no stuntmen, no tricks" byste tu však hledali těžko. Akčních scén je hodně, ale žádná z nich v nabité konkurenci nepůsobí jako osvícení, které tak urputně slibovaly dynamicky střižené trailery. Skoro to vypadá, že jakmile se ultrašikovní amatéři šťastně prokopou na filmové plátno, musejí obětovat značnou část svých schopností. Mohlo za to tentokrát příliš velké sousto v podobě rozdivočelého scénáře? Otázka, na kterou znají odpověď jen sami tvůrci. Běžný divák nedostane v Kampfansage příliš důvodů k tomu, aby jim ještě někdy dal druhou šanci, producenti snad budou shovívavější. Odvaha a schopnosti tu rozhodně jsou, teď by to ještě chtělo napnout je správným směrem. Tak či onak se Německo může pochlubit prvním celovečerním kung-fáčem. Zase nás předběhli... ;) 40% (20.04.2017) (méně) (více)