Il deserto dei Tartari
Le Désert des Tartares
Die Tatarenwüste
The Desert of the Tartars
The Desert of the Tartars
The Desert of the Tartars
The Desert of the Tartars
Režie:
Valerio ZurliniScénář:
André G. BrunelinKamera:
Luciano TovoliHudba:
Ennio MorriconeHrají:
Vittorio Gassman, Giuliano Gemma, Helmut Griem, Philippe Noiret, Jacques Perrin, Francisco Rabal, Fernando Rey, Laurent Terzieff, Jean-Louis Trintignant (více)Obsahy(1)
Mladý důstojník Giovanni Drogo byl přidělený v rámci své vojenské služby do izolované pevnosti Bastiano, která se nachází na pomezí velehor a rozlehlé pouště, odkud může kdykoliv přijít útok nepřítele. Očekávaný útok nepřátel ze Severního státu a vpád krutých Tatarů ovšem stále nepřichází a vojenskému oddílu v pevnosti nezbývá, než být neustále ve střehu před reálnou hrozbou. Předzvěst možného útoku může znamenat i zbloudilý kůň na hranicích pouště, proto velící plukovníci trvají na striktním dodržování všech předpisů a pravidelném střídání stráží. Někteří důstojníci trpělivě vyhlíží možného nepřítele, jiní hrozícímu nebezpečí přestávají věřit. Všichni ovšem ve své oddanosti Bastianu obětují své mládí a jejich bytí se proměňuje v nekonečnou nicotu... Tatarská poušť byla posledním snímkem italského režiséra Valeria Zurliniho (Bouřlivé léto, Děvče se zavazadlem, Rodinná kronika). Snímek vyniká úchvatnými scenériemi pevnosti a krajiny, které byly pořízeny v okolí citadely v íránském městě Bam. V rolích důstojníků a generálů se představí slavní herci z různých koutů Evropy (Max von Sydow, Vittorio Gassman, Jean-Louis Trintignant, Giuliano Gemma, Fernando Rey, Philippe Noiret a další). Bezvýchodnou situaci čekání a nicoty dokresluje podmanivý hudební doprovod Ennia Morriconeho. (Česká televize)
(více)Recenze (44)
Velmi pěkné podobenství. Celou dobu jsem ale myslel na píseň Jacqua Brela "Zangra", která je pro mě důkazem, že se prakticky stejné téma dá vyjádřit v podstatně kratším čase :-). ()
Nevšední film, začíná krásnou krajinou, ale tím nekončí. Scenérie jsou hezké opakovaně, film má atmosféru, závěr na poušti je nádherný. Jediné k vytknutí je kapela v jídelně, která opravdu nehrála a bylo to evidentní. 85%. ()
Krátko predtým, ako som šiel na tento film, som si prečítal zbierku Buzzatiho poviedok a akosi som v úvodných titulkoch nezaregistroval autora predlohy. Ako film ubiehal a atmosféra kryštalizovala, som si hovoril: Veď to je ako v Buzzatiho poviedkach! A ako film pokračoval k neodvratnému záveru, tento pocit len silnel a normálne som si ako jediný z divákov počkal na celé záverečné titulky - ktože to len napísal? A moje tušenie bolo správne. Ťažký film - celý život na niečo čakáte, pripravujete sa na to a nakoniec... Kamarát, s ktorým som na tom bol, bol po filme hodne deprimovaný, keďže už som trochu poznal Buzzatiho štýl, spamätával som sa rýchlejšie. Herecky tu vlastne neexceluje nikto, všetko je podriadené konečnému výsledku, ktorý je nanajvýš uspokojivý. ()
Ovšemže víc než dvouhodinová "Tatarská poušť" postrádá dramatický spád, takže chvílemi se divák může nudit stejně jako její hrdinové - jde přece o základní stavební prvek Buzzatiho románové předlohy. Chtěl-li Zurlini zachovat atmosféru ve stínu Kafky bytující a Godota předpovídající rmutné alegorie lidského (anebo přesněji : mužského) údělu ("Tady, nebo jinde - všichni jsme někde omylem" - a "jiné volby není" ...), sotva nám mohl vyjít vstříc ochotněji než nasazením baterie hereckých hvězd, Tovoliho obrazy íránské pouště s dvoutisíciletou hliněnou pevností Bam (a pro nás Čechy malinko nahořkle malebného Brixenu) a Morriconeho citlivou, nebývale zdrženlivou hudbou. "Nejvelkolepější - a nejexistenciálnější - z koloniálních eposů" ? - Hodnocení docela výstižné, i když přinejmenším v první části nadsazené. Vydavatel českého DVD podprůměrným přepisem ještě prohloubil existenciální rozměr díla, jeho poezii ale dal jaksepatří na frak. ()