Čas, který zbývá

Ten bezprostřední dotyk s nenavyknutelnou myšlenkou nikoli na vlastní zánik, ale na nadcházející ztrátu kontaktu, odloučení, trvalou příští nepřístupnost všeho kolem, která už nezakládá potřebu s čímkoli naložit moudře nebo správně, ale jen pocitově uspokojivě pro daný okamžik, je v Ozonově snímku vícekrát silně zpřítomněn. Kvalifikovaná studie jednoho předčasného banálního i jedinečného umírání, které z podstaty věci musí být odvážné, ber kde ber. Něco rozhodně uvízne. (16.10.2020)

Pokus zachytit metrosexuála naší doby v jeho standardní životní situaci a vzápětí konfrontovat stálost a odolnost těchto hodnot v mezní situaci vcelku přesně odráží rozporuplnost a slabost moderního "kasínového" individualismu. Nejpodivnějším rysem umírajícího mladého muže vedle narcistní reakce, s níž reaguje na zdrcující lékařovu diagnózu, je vztah k rodině a k sestře, jehož rozpolcenost smrtelná nemoc ještě posiluje namísto toho, co by působila jako podnět k stmelení a semknutí, jak by se dalo nejspíše čekat. Nemocný všechny - včetně svého posledního milence - miluje, ale tváří v tvář existenciální situaci ztrácí dospělost; bojuje o ni; a konečně ji značně rozporuplným způsobem nachází. Přeryvy a diskontinuity, jimiž mužova sebereflexe prochází, se jen nakrátko zmírňují během návštěvy u babičky. Smíření v závěru filmu (nádherná kamera labužnicky vychutnávající hasnoucí paletu barevných odstínů při západu slunce) jakoby dotvrzovalo možný výchozí umělcův záměr: zobrazit neurčitost a rozervanost lidské existence naší doby, která v mnoha ohledech přerůstá stavy, jež znala Máchova a Nerudova doba. (30.05.2010)

Věčné téma a Ozon ho zvládl na jedničku. Ale nemohu dát víc hvězdiček, protože jde jen o cvičení, o skicu. Stejně tak si malíř udržuje formu a cvičí si ruku studiemi, stejně tak spisovatel neustále vytváří v hlavě nové a nové příběhy, stejně tak si hudebník hraje s notami. Není tu nic nezapomenutelného, nic, pro co by se divák chtěl k fimu vrátit. (28.10.2010)

Príklad toho, že len silná téma na kvalitný film nestačí. V tomto prípade to režisérovi Ozonovi "zvrzal" scenárista Ozon. Silných momentov, ktoré by ste pri takomto druhu filmu čakali more, je tu ako šafránu a často si kladiete otázku, či to je všetko myslene vážne, lebo to miestami inklinuje k telenovelovému žánru, alebo či sa jedná o nejakú pseudokomédiu... Škoda nevyužitého potenciálu, ktorý bol posilnený aj kvalitným hereckým obsadením. (16.03.2009)

Jemné a citlivé drama, sklouzávající do psychologických úvah, které nejsou na škodu. Přemýšlela jsem, jak bych se zachovala já. Tohle je jeden z ojedinělých způsobů jak řešit tak závažný problém, ne každý to může uskutečnit. Přece jen jsem ale od Ozona viděla už lepší snímky, včetně zde již jmenovaného 5 x 2. A jeho nemoc se projevuje specifickými bolestmi, které jsem zažila u svých známých a to jsem zde postrádala, takže i konec mně přišel trochu mimo, ale ono to bylo o něčem úplně jiném, tak to respektuji.......... (25.06.2017)