Hlasy nevinnosti

Tento příběh je jen jeden z mnoha... bohužel tisíců podobných. Nejsmutnější ovšem není to (pokud budu parafrázovat citát postavy Paula Rusesabaginy z filmu "Hotel Rwanda"), že nás u zpráv v televizi podobný příběh dojme a pak se zas vrátíme ke své večeři... Nejsmutnější je to vědomí, že stejně se chová celá G20. A nebo ještě lépe - ti hodní (třeba USA) chování vlády té či oné země ještě podpoří nějakou pěknou sumičkou dolarů. Ne zrovna dávno byla v novinách reportáž o výcviku írácké armády - na fotce v nejmenovaném deníku byl přitom sotva tak patnáctiletý kluk. (02.04.2009)

Je to k neuvereniu, ale aj taký nevýrazný režisér, ako Mandoki, sa dokázal vzmužiť a konečne nakrútiť aj film o niečom, nie len komerciu, čo sa snaží tváriť, že o niečom je. Dokumentárny štýl, skombinovaný s klasickým rozprávaním a dokonale naaranžovanou výpravou poskytujú veľmi silný emocionálny zážitok. Je to pochopiteľne aj témou, ak nie ste packal, tak vzbudiť súcit s postavami by ste mali zvládnuť. No a teda aj trochu moralizovania...mentalita národov, kde prebiehajú občianske vojny ako na bežiacom páse, je mi maximálne vzdialená a vzdialená mi je aj politika západu, snažiaca sa vždy postaviť na tú správnu stranu, pričom aj dement musí chápať, že niečo také, ako dobro a zlo tu neexistuje. Ale ako vidíme v našej rozdelenej spoločnosti a ostro polarizovanej tlači, tak ak vraždí tá správna strana, je to akože v pohode, veď chceme iba pomáhať...no chápete, čo mám na mysli... (04.05.2017)

Podobně silná výpověď o neradostné středoamerické realitě 80. let jako Stoneův "Salvador" nebo Saylesovy "Muži se zbraněmi". Civilní obyvatelstvo se tehdy ocitlo v bezvýchodné situaci, kdy bylo téměř nemožné normálně žít uprostřed střetů mezi guerilou a armádou vedoucí válku nejen proti partyzánům, ale i proti většině vlastních spoluobčanů. YURAyura se tu podivuje nad každodenní nažehleností školních uniforem a píše cosi o "reklamních pracích prostředcích". Nevím jak to ti lidé v méně šťastných částech světa než je ta naše dělají, ale je prostě fakt, že v Latinské Americe nebo Africe (kde jsou životní podmínky dnes většinou ještě bídnější než tehdy v Salvadoru) potkáte denně děti cestou do školy v čistých a vyžehlených uniformách. Nějak se mi nezdá, že by všechny hráli v nějaké reklamě :-) . (19.05.2009)

Další ukázka toho proč je válka na hovno. Nesmírně dojemný příběh dle skutečné události vás zavádí do Salvadoru, kde vrcholí občanská válka a jak tomu bývá nejvíce biti jsou na tom prosí lidé. Film zcela naprosto definuje lidské hodnoty, ukazuje lidský rozkol mezi životem a smrtí a nabízí nám pohled do lidského vnímání očima 11 letého chlapce. Velmi silný a zcela bezchybný scénář si zaslouží obdiv stejně jako podle mě nesmírně nadaný Carlos Padilla v roli chlapce Chavy. (02.02.2006)

Desiatky tisíc mŕtvych, tisíce zmiznutých, milión presídlených, tak to konštatuje OSN. Konštatuje, lebo to je jej práca. Riešenia nenachádza. Ekonomika založená na káve, v ktorej 77% ornej pôdy patrilo 0,01% populácie, teda obrovská sociálna nerovnosť plus ideologické spory vyplývajúce zo studenej vojny. Vo výsledku vojna prinášala aj také "nuansy" ako znásilňovanie mníšok a zabíjanie detí, ako to vidíme aj vo filme. Film samotný je však osobnou výpoveďou a bežný divák nechápe plne tie okolnosti, vidí len ľudí, ktorí sa nechcene nachádzajú vo vojne a nevedia, kedy kto na nich bude strieľať. Odsúdenia hodný konflikt, kde je správne nepostaviť sa na žiadnu stranu a apelovať na mier. Salvador sa stal len ďalším bojiskom medzi veľmocami, ktoré si našli obetných baránkov, a tak to býva dodnes. Film je v tomto správne bez akéhokoľvek politického podtextu a má len protivojnový charakter. Do kresla ma ale toto podanie nezaborilo. (03.01.2024)