Kočičí princezna

Jejda, to bylo blbé! Sofistikovaně, ale blbé. Nebýt Mrkvičky a Somra, pošlu to rovnou do odpadu, protože tomuhle se říká zblbnout z vlastního pocitu chytrosti. Některé dialogy se strašně snaží být vtipné a jen díky hercům nevyzní tak trapně. Zápletka je přitom strašně ubohá, vpád podvodníka oznámen pozdě a velmi mizerně natočen - podvodník se od začátku chová jako pitomec, takže z něho nějaké temné charisma nebo dokonce pocit ohrožení nejdou. Jinak technická - už vidím, jak jednou rukou přenesete sami po schodech truhlu, v níž se skrývá člověk. Podle oficiálního obsahu měl kocour nějak věci vyřešit, ale nepřišlo mi. U postavy prince jsem nevěděl, co je póza, a kdy se skutečně chová jak tvrdohlavý a omezený pitomec. Čvančarová prostě hraje hodnou holku, a to stačí, scénář jí nedává moc možností se nějak projevit. Královna je až podivně tolerantní, král zase celou dobu až podivně slepý a omezený. Pak se zde hraje s atributy, jež nemají pro děj žádné opodstatnění - řetízek s kamenem, kdyby nebyl, nic by to na vyznění neměnilo, celá ta scéna s dopisy také nikam nevedla a chyběla jí i nějaká pointa, klidně oddálená. A když se na scéně objevili rádoby tupí strážci a potom podivně se chovající detektiv, zabilo to ještě to drobné zdání normálnosti, jež pohádka krapítek měla. A to nemluvím o trapných průpovídkách typu "je to princezna jeho srdce". (23.09.2018)

Trio Adamovská – Mrkvička – Somr z principu ani špatné být nemůže, tudíž v nich problém není. Jen zkrátka ani řečená trojice úctyhodných veličin nemůže zachránit to, čemu se říká "moderně pojatá pohádka", s níž scénáristická slaboduchost (jak už to tak u "moderně pojatých" pohádek nezřídka bývá) mlátí ode zdi ke zdi... Divák se nutně diví, že s tím herci při natáčení sami nepráskli a neodešli z placu. (24.05.2016)

Příliš moderní pohádka. Herecky střídavé oblačno, dobrý Mrkvička a Somr, průměrná Adamová a příšerný princ Marek Holý, Čvančarová o několik desítek kilogramů mladší, ale herecky stejně marná jako dnes a dva odporní podvodníci Vladimír Marek a Jaromír Nosek. Takže velmi podivné, značně nepohádkové a příliš překombinované. (21.09.2022)

Královna tolerantní a vstřícná tak, až to zneklidňuje, král unavený vládnutím a toužící svého syna, který má úplně jiné zájmy, přitáhnout blíž k trůnu, vševědoucí všemupomáhající komorník a chův (mužská varianta od chůvy, jsem hrdá na tenhle svůj dar rodné řeči) královské rodiny už pro druhou generaci a hodná pracovitá venkovská dívka Anička. Princ je, jak už se v pohádkách stává tradicí, vědecky zaměřený, zároveň má tajný intenzivní milostný poměr, což se s vědeckým autismem ve skutečném světě dost vylučuje. Královna má životní cíl získat ještě na stará kolena titul nejskvělejší tchyně, král se zaobírá nesmysly a neumí vystihnout podstatu a důležitost věcí a do toho všeho tam pobíhají podvodník, zloděj a detektiv. Královo naprosté mimoňství dokládá i fakt, že nepozná kocoura od kočky a člověk se jen marně ptá, jak se mu podařilo dosáhnout otcovství. A to ještě pořád mluvím o prvních dvou třetinách pohádky, které mě opravdu bavily, pak to začalo jít z kopce. (11.08.2015)

Stokrát omleté téma, kdy korunní princ se zamiluje do prosté holky, jenže jeho rodiče chtějí, aby si vzal za manželku nějakou protivnou či škaredou princeznu z obrázku. Tentokrát to dostalo moderní punc, který ovšem pohádce vůbec nepomohl. Zasazení do přelomu 19. a 20. století, nebo spíše ještě později je sice originální v lecčems neokoukané, převážně co se týče telefonů, moderních hodin a uniforem, jenže je to celé takové tuctové a umělé. S realitou panovníků to nemá nic společného, proto i král vypadá jako takový tajtrlík, princ je zase badatel amatér. V druhé polovině se tu ještě objeví dva největší slizouni českého filmu posledních dvaceti let, Vladimír Marek a Jaromír Nosek. K tomu všemu pohádka má takový hnusný hnědo-červený odstín barev. [294. hodnocení, 15. komentář, 44%] (15.11.2020)