Manželské etudy po dvaceti letech
Obsahy(2)
Ivana s Vaškem jsou maximalisté ve všem, co dělaji. Mají pět dětí (18, 15, 13, 5 a 3 roky) a podnikají. Na začátku natáčení rekonstruují starý vinohradský činžák na „největší prodejnu židlí v Evropě“, jak zní záměr. Dům je vybudován a sny se střetávají s realitou. Ivana se kromě podnikání stará o celou rodinu a rozsáhlý dům, který si rodina postavila na okraji Prahy. Václav si stěžuje na malou kupní sílu obyvatelstva a obává se, že s podnikáním skončí. Děti mají své různorodé problémy a rodiče se snaží přežít a zachovat si vnitřní stabilitu. (Česká televize)
(více)Recenze (11)
Ja neviem, mne sa tí dvaja proste páčia, je s nimi sranda („Odišla som z domu na jeden deň k mame, ale nikto ma nehľadal.“). Ku koncu ale atmosféra značne stemnie a ukáže sa, že niektoré srandičky predtým boli v skutočnosti indície, naznačujúce psychické problémy jedného z páru. Čo je mi ľúto, ale taký je život niekedy. ()
TV-film. Příběhy jednotlivých epizod z dílničky Manželských etud, režisérky Heleny Třeštíkové ve vás něco zanechá, ať už pozitivního či negativního rázu, ale zanechá. U některých epizod se zdá až k neuvěření, jak radosti a strasti obyčejných lidí různého typu dokáží strhnout vaší pozornost. V tom je taky vidět, že Třeštíková natáčí všechny tyto epizody od srdce. Též se dá ocenit originalita časosběrného dokumentu, kde sledujete změny hlavních postav po cca 20 letech od posledního natáčení. To je zcela fascinující a působivé. ()
Fajne... Václav je citový pragmatik... Ivana šikovná... 😉 ()
Jako snad jedinej pár z ME jsou pohodový, uvolněný, smějou se, dělaj si furt z něčeho srandu... podle mě vyslovený sympaťáci. Oba vysokoškoláci a neuvěřitelný workoholici, který se rozhodli mít velkou rodinu a věnovat se jí, byť ani oni si pak se všema dětma rady nevěděj. ()
"Jsem svobodnej... a kdybych nebyl, tak si tu svobodu udělám...." - Aha, tak to vysvětluje tu "svobodu", když tátovi šlohnul čtyři litry a mámě telefon a zdrhnul... Parchant. Doufám, že se v dalším díle dozvíme, že se poučil, chlapec. Chudáci rodiče. "No a po vojně asi někam na školu." "A kam byste chtěl na školu?" "Nevim, asi na policejní... nebo něco uměleckýho." To bude velkej umělec, už se na ty artefakty těšim v novym díle. Jinak manželé poměrně sympatičtí lidi, akorát posedlí neustálou činností a různými projekty, z čehož leckdy logicky pramení syndrom vyhoření a podobný věci, nehledě na to, jak zmiňoval nejstarší syn, takoví lidé mají často sklon si neuvědomovat, že ne každý opravdu chce svůj život zasvětit práci, či že pracuje rád, ale nemusí neustále něco dělat. Osobně mi nutkavá potřeba některých lidí pořád něco dělat rukama, i kdyby měli jen navlékat korálky nebo vyšívat, jde celkem na nervy. ()
Kolobeh aktívneho života pokračuje, už s piatimi deťmi. Každé dieťa je iné, a to sa aj potvrdzuje. Aj pre deti určite nie je jednoduché naplniť predstavy rodičov, napodobniť ich úspešný život, a možno ani sa mu priblížiť. Pre dokument je skvelé, keď sa ho aktivne zúčastňujú všetci členovia rodiny, a tu sa to podarilo. Nič nie je nakoniec také ružové, ako sa zdá a na zákazníkov si treba pred predajňou pekne dlho počkať. –––– To je takový moje, že si říkam: Já kdybych byla sama někdy, já bych tak chtěla být někdy sama. A nejde to. –––– V podnikání je všecko jinak, než jsme si mysleli. Nejlepší by to bylo zrušit. –––– Ač máme pět dětí, tak musím říct, že nevím jak na něj. ()
„Fakt je to, že když jsem ty prášky snědla, že mi bylo strašně dobře." ()
Obdivuhodný výkon jak režisérky, tak Strnadových. A plně chápu proč zrovna tahle rodina si zasloužil i celovečerní film. Když hodnotím Manželké etudy jako celek tak je tam velký kus života protagonistů, jejich osudy a hodně věcí k zamyšlení. ()
Práci oddaní lidé, kteří by si přáli snad jen o trošku více klidu a štěstí ()
5 dětí, vlastní dům a taky zrekonstruovaný novorenesanční dům na Vinohradské s prodejnou židlí TON a na úvěr, kam ale bohužel nikdo nechodí nakupovat. On je přísný na děti a má depku z práce, ona má depku ze sebe, že dělá doma a ze starání se o smečku dětí. ()
Zatím nejoblíbenější epozida kvůli sympatickým představitelům, příběhu a konce. Jasně, není to vyvážené a některé věci nenavazují či nejsou publikovány. Ale takový je přece život venku, není film, ale skutečnost. ()