Manželské etudy po dvaceti letech

Helena Třeštíková měla skvělý nápad. Ještě štěstí, že netočila o naší rodině. To by pak nebyl dokument, ale hotový román na pokračování. Měla jsem mylný dojem, že všechny díly budou stejné, ale nebyly. Doufám, že si taky za dvacet let budu moci položit otázku: "Čeho jsem vlastně dosáhla?" a "Mohla jsem něco udělat jinak?" Uvidíme jaká bude moje odpověď. (16.12.2008)

Před nedávnem se mi tento seriál vč. prvních dílů dostal do ruky. Shlédla jsem všechny během dvou dnů a s napjetím sledovala osudy mladých párů, které byly v první části (povětšinou) plní ideálů do právě uzavřeného manželského svazku. Po dvaceti letech je zajímavé sledovat, jak se lidé změnili, jak je více znatelný rozdíl mezi mentalitou jednotlivých párů. Nejvíce na mě zapůsobil poslední díl, kdy i po dvaceti letech bylo vidět, že se mají Ivana a Vašek opravdu rádi (hlavně tedy z Vaškovo strany :-) a že když se ohlédnout, nemají čeho litovat. Za velkou pozornost určitě stojí i druhý díl, zvláště pak sledovat jedno z dětí Mirky a Antonína - tady je krásně vidět, jak má každý hodnotry trošku někde jinde, protože říct, že se dá s jedním platem a mateřskou jakž takž vyžít a hned na to, že se před nedávnem vrátili z dovolené z Dominikánské republiky (to je podle nich taková typická RODINNÁ dovolená), tak to je podle mě výsměch všem poctivým lidem. (23.08.2010)

„Bylo hůř.“ Neviem, čo ďalej, či Třeštíková bude pokračovať v nakrúcaní Manželských etud, alebo skôr v nakrúcaní pokračovateľov rodu (detí, vnukov), ale tento koment píšem vo februári 2018 a zatiaľ existujú „len“ tri etudy. Prvé z 80. rokov, potom sa Třeštíková k párom vrátila po 20. rokoch a nakoniec po úctyhodných 35. rokoch. Prvé, osemdesiatkové diely boli len také... zoznamovacie. Už vtedy sa síce dalo čo-to tušiť, ale ešte to bolo len také opatrné, hanblivé. A návraty po 35. rokoch už hrdinov ukazovali pomaly už krátko pred dôchodkom, život mali ako keby už za sebou a moc ich nebavil a táto skepsa tak trocha preskočila aj na diváka. Najhutnejšie sú preto „prostredné“ diely po 20. rokoch. Najvýraznejšie na seba strhávajú pozornosť kontroverzný fotograf Vladimír so Zuzanou (pseudorenomovaný fotograf, ktorý kedysi v USA nafotil pár vecí pre Playboy, ale teraz býva u dcér) a megatemná Marcela s Jiřím (resp. samotná Marcela, Jiřího obvinila zo sexuálneho zneužívania dcéry a návrat pred kamery odmietol, tento príbeh je natoľko silný a nosný, že si časom vypýtal spin-off, ktorý išiel normálne do kín). V mnohom už z princípu unikátny dokument. Viac v mojej recenzii na Recenzie.org. (20.01.2011)

Původní Manželské etudy byly výborné, pokračování po dvaceti letech ale celý projekt poslalo ještě o třidu výš. Teprve takhle dlouhé nenápadné pokukování po životě těch druhých totiž ukáže to, co člověk ani u sebe normálně nevnímá: sílu a smysl dlouhodobého snažení a štěstí an jedné straně, na druhé pak vliv každodenních starostí na změnu povah a životní únavu, častou bezcílnou nebo zbytečnou námahu, zklamání životem. Všech 6 dílů stojí za to, ale mimořádně emotivní je 5.díl - Marcela. Jako když diváka při promítání přejede vlak. (05.08.2010)

Mě tento, dle mého názoru přeceňovaný formát, nijak neokouzluje a nebaví. Nikdy nemůže jít o autenticitu, protože je tu vždy přítomen objektiv kamery a minimálně tři lidé ze štábu, kameraman, režisérka a zvukař. Tak jak se chcete chovat tak jako, když jste sami? Navíc mi tento experiment přijde jako taková lepší Peep Show. Koho budou třeba za 50 let zajímat tyto postavičky, kterým se dala důležitost, protože si je režisérka náhodně vybrala? Čím jsou jinak zajímaví, aby se o nich točila tato sága? Přitom chybí dokumentárně zpracovat řadu významných osobností našich dějin. Ale to není holt tak populární, zde si dokumentarista velkou popularitu nevydobude. (30.03.2018)