Marriage Stories 20 Years Later
Epizody(6)
-
Ivana a Pavel (E01)
-
Mirka a Antonín (E02)
-
Zuzana a Vladimír (E03)
-
Zuzana a Stanislav (E04)
-
Marcela a Jiří (E05)
-
Ivana a Václav (E06)
Obsahy(1)
Cyklus Manželské etudy vysílala Československá televize v roce 1987 a jednotlivé díly mapovaly život šesti mladých manželských dvojic od jejich svatby po dobu šesti let (1980 - 1986). Česká televize se spolu s režisérkou Helenou Třeštíkovou rozhodla na tento projekt navázat, vyhledat sledované páry a zaznamenat jejich současný život (1999 - 2005). Získaný materiál se stal nejen výpovědí o lidské psychice, ale také o současnosti a změnách, které s sebou přinesla doba po pádu totality. (oficiální text distributora)
(více)Recenze uživatele bubun k tomuto seriálu (4)
Mirka a Antonín (2006) (E02)
Ač krátký (pocitově teda ne), tak ten sestřih svatební párty mladých novomanželů je pouze pro otrlé. Svatební přípravy probíhaly ve svátečním klidu - "Jak se cítíte?" - "Hrozně." "nebuď na mě hysterická!" "já potřebuju soukromí, běžte pryč, jinak jí to prostě neudělám" "nešahej na to" "nech to, jen mi to tak shoď na stranu!" apod.... ovšem to je asi běžná rutina. ()
Zuzana a Vladimír (2006) (E03)
Chudák Petr Korál, že tam s nima musel sedět a poslouchat ty jejich kydy (hlavně tý příšerně nesympatický ženský, ta je ještě víc mimo, než Vladimír). ()
Marcela a Jiří (2006) (E05)
Mimo hlavní dějovou linku jsou zde dva zásadní momenty: záběr na starou papírovou padesátikorunu, a pak úžasná třísekundová sekvence nějakého mnou nerozšifrovaného seriálu, který zrovna běží v televizi, kde jede jakýsi dlouhovlasý blonďatý pán na kolečkových bruslích, a volá "Matyasi!", dojede k Matyasovi, a ten povídá: "Tati! Hledám tě, jde jsi byl?" a dlouhovlasý bruslař odpoví: "Spal jsem ve kšeftě." To mi přišlo opomíjené, nikdo to v komentářích nezmiňuje. / Jinak samozřejmě strašně smutný, asi je zbytečný psát cokoliv navíc. ()
Ivana a Václav (2006) (E06)
"Jsem svobodnej... a kdybych nebyl, tak si tu svobodu udělám...." - Aha, tak to vysvětluje tu "svobodu", když tátovi šlohnul čtyři litry a mámě telefon a zdrhnul... Parchant. Doufám, že se v dalším díle dozvíme, že se poučil, chlapec. Chudáci rodiče. "No a po vojně asi někam na školu." "A kam byste chtěl na školu?" "Nevim, asi na policejní... nebo něco uměleckýho." To bude velkej umělec, už se na ty artefakty těšim v novym díle. Jinak manželé poměrně sympatičtí lidi, akorát posedlí neustálou činností a různými projekty, z čehož leckdy logicky pramení syndrom vyhoření a podobný věci, nehledě na to, jak zmiňoval nejstarší syn, takoví lidé mají často sklon si neuvědomovat, že ne každý opravdu chce svůj život zasvětit práci, či že pracuje rád, ale nemusí neustále něco dělat. Osobně mi nutkavá potřeba některých lidí pořád něco dělat rukama, i kdyby měli jen navlékat korálky nebo vyšívat, jde celkem na nervy. ()