Občan pes

Barvitá a svižná, absurdní a bizarní komedie. Neuvěřitelně přehnané barvy (hlavně ve scénách z venkova), muzikálové vsuvky, které strhávají měřítka praštěnosti, hrdinové nosící jména jako Pod, Yod, Jin nebo Tik. Děj samotný je vyloženě surreálný. Prostě nic, o čem by mělo cenu psát, tohle se musí vidět. (16.07.2006)

Úžasně stylizovaný surrealistický film z Thajska. Pokud přistoupíte na hru Wisita Sasanatienga, otevře se před vámi svět tak nespoutané fantazie, že percepci dospělého diváka rázem zaměníte za percepci žasnoucího dítěte. Občan pes je nádherná pohádka pro dospělé, pakliže ovšem ve vás ještě zbylo cosi z dětského vnímání. Pakliže ne, budete hledat spásonosnou dějovou linku, avšak tenhle film nevypráví dějem, ale volnými asociacemi, fantazií a především obrazem. Tak nádherně stylizované záběry (obvykle do jasně - a nezakrývejme to - kýčovitě pastelových barev) a popartová estetická stylizace připomene estetické vnímání Jeana-Pierre Jeuneta (i když je prý pokusem oprostit se od západního umění a vytvořit něco ryze thajského) a přímému srovnání s jeho Amélií se asi nevyhne. Wisit Sasanatieng jde ale jinou cestou než Jeunet - tam kde v Amélii oživlé lampičky a mluvící věci jen dokreslují citové rozpoložení hlavní hrdinky, v Občanu psovi jsou sami nositelem děje a jedněmi z hlavních postav. Kouřící medvídek či třeba Hrdina tu nevystupují jen jako odlehčení a zoriginálnění filmu, ale jsou plnohodnotnými účastníky příběhu a hráči téhle podivuhodné filmové partie. A jako v pohádce i oni prožívají strasti a velké lásky... O tu jde mimochodem především - Občan pes je jedna velká oslava lidské (nejenom :-) ) lásky! Trocha romantiky, trocha fantazie, trocha hledání, kvantum výborné podivuhodně znějící hudby a spousty originality a neotřelého osobitého vtipu a humoru - tak to je Občan pes... Alenka v říši za zrcadlem pro dospělé:-) Podobné filmy: Nauka o snech, Amélie z Montmartru, Věčný svit neposkvrněné mysli, Dedication, Prosíme přetočte, Jak přicházejí sny, Žralok v hlavě (19.06.2007)

Občan Pes je typickým příkladem filmu, který kritizuje nelibou sociální realitu tím, že jí přehnaně lakuje narůžovo, čímž diváka nenutí k aktivní divácké percepci, ale pasivní recepci a přivikání si na tu mizérii a srab. Tolik nápadů a vtipných sekvencí či drobností je zužitkováno bohužel ve filmu, který přestože se snaži vyprávět obrazem, je nesnesitelně ukecaný a pro svou kýčovitou estetikou i ukrutně neoriginální, co se týče stylu. Hlavní dvojice je nezajímavá, chybí mezi nimi chemie a scénám zase rytmus, muzikálové vložky jsou otravně statické a některé digitální triky až moc okaté. Jenže filmy jako Amélie z Montmartru či právě Občan Pes budou oblbovat lidi, dokud se někdo z českých tvůrců nerozhodne natočit film o povolební situaci, přičemž Paroubka a Topolánka by hráli Jů a Hele a Klause nikdo jiný než Muf. (30.05.2007)

Thajská verze Amélie z Montmatru, akorát s chlapem v hlavní roli. A i když to na Amélii rozhodně nemá, i tak je to celkem příjemná šílenost, která místy baví, ale i na trapné vtipy zde bohužel dojde. Nápadů a fantazie zde je ale dost a já si nakonec tuhle šílenou jízdu plnou divných situací a ještě divnějších postav užil. Mě osobně tyhle šílenosti sedí, až teda na to, že tady celkem dlouho trvalo, než jsem se poprvé zasmál nahlas, většinu času jsem se totiž maximálně jen pousmíval a užíval si ty šílené nápady, které se mi líbily, ale smích ve mě nevyvolaly. Naštěstí ale pak jo a celkově je Občan pes moc příjemný filmeček. Thajsko je fakt jediná asijská země, ze které se mi většina filmů fakt líbí. Ale nutno říct, že ne každému tenhle styl komedie sedne. Mě ale sedl, takže se mi to líbilo. Slabé 4* (14.03.2020)

Film pouze pro lidi s ocasem. 1) Surrealistická hříčka o svérázném vidění světa. Mladý hrdina Pod rozmlouvá se svou babičkou - gekonem a zamilovaným ukecaným plyšovým medvědem, zatímco své dívce Jin dokáže vyjádřit své city až někdy v půlce filmu. Inu, není divu, musí nejdřív najít svůj uřízlý prst v jedné z tisíců plechovek rybiček v tomatě, ale nebojte se, najde ho bez potíží podle toho, že prst si i po amputaci zachoval svůj typický zvyk - stále bubnuje o desku či stůl. Neméně cáklá Jin si mezitím čte z bílé knížky s nesrozumitelným (protože italským) textem, jehož tajuplnost symbolizuje marnou Jininu snahu pochopit svět kolem sebe. I další postavičky zalidňují tento bizarní pestrobarevný svět, v němž se thajské mísí s absurdním v nepříliš stravitelnou směs (alespoň jak pro koho)._____ 2) Přiznám se, že jsem se dost nudil. Přirovnání k Amélii z Monmartru mnohými komentátory mě nepřekvapuje, ta mě taky nebavila. Prostě tento film mi nesedí ani obsahem ani vyprávěcími prostředky. Někdo rád holky, jiný zase vdolky. (16.03.2009)