Obsahy(1)
V únoru 1931 byl v pražských ateliérech AB, v tzv. pivovarské zahradě na Vinohradech, za jediný den podle Skupova námětu v režii Václava Kubáska natočen film Spejblovo filmové opojení. Statický záznam divadelně koncipovaných scén, zbavený malebnosti skupovských inscenací, nemohl postihnout osobitý půvab loutek. Zůstal jen archivním dokumentem a kromě úryvků použitých při pozdějších vzpomínkových pořadech se na veřejnost nikdy nedostal. Příčinou neúspěchu byla režisérova nezkušenost v zcela novém žánru, nefilmová statičnost kamery, nevyzkoušená zvuková aparatura, a především ryze spekulativní přístup producenta k této práci, který určoval nejen co nejúspornější výpravu, ale i nepochopitelně krátkou natáčecí dobu... (oficiální text distributora)
(více)Recenze (11)
Spejblovo filmové opojení není úchvatným loutkovým představením, ale mžikem a zajímavostí z historie loutkového filmu. Plzeňské loutkové divadlo se startem doby zvukového filmu nadšeně vtrhlo do pražského filmového ateliéru, aby nedokázalo využít možný potenciál k úspěchu. Josef Skupa jako režisér, loutkovodič a hlasový instrument Spejbla s Hurvínkem, Václav Kubásek jako zkušenější filmový režisér, a u akce nescházela ani Josefova manželka Jiřina Skupová. Horší je to s příběhem, lepší s náladou a přístupem. Spejblovo filmové opojení je tak filmovou pikantností kdysi velice slavného loutkového páru Hurvínek - Spejbl. Mimochodem, co někteří vůbec nepochopili: Spejblovi nejde o žádné nalezení životní partnerky! ()
První zvukové filmové vystoupení S + H není moc šťastné. Uspěchanost se na filmu promítla dost negativně, vypadá to, jako by tvůrci (hlavně Skupa) neměli scénář a museli improvizovat. Dialogy jsou dost špatné a nepropracované, přesto se povedlo několik dobrých vtipů. A loutkoherci dobří jako vždy. Jako archeologická záležitost - proč ne ? ()
Za mě obrovské překvapení! Nikdy jsem neviděl, ani neslyšel žádné představení Spejbla a Hurvínka s Josefem Skupou, nebo si to nepamatuji. Ty novější mě nikdy moc nezaujaly a proto jsem byl překvapený jak je Skupa schopný v jednom krátkém příběhu prostými gagy bavit děti, zároveň se dotknout vážných témat, která pochopí dospělí. Nečekal jsem, že se v loutkovém představení Spejbla a Hurvínka bude řešit dětská prostituce. Naštěstí tomu Hurvínek díky své prostotě a rošťáctví o vlásek unikne. ()
První dochovaný český zvukový „animáč“ (přesněji řečeno živý záznam loutkového představení) trpí na to samé, na co nemalá část Skupových gramodesek se Spejblem a Hurvínkem pro dospělé – až dryáčnické hlasové pitvoření a výkyvy v kvalitě humoru od docela inteligentních fórů s dobovým společenským přesahem po „košilaté“ podbízivé nevkusy. A bohužel se ta půlhodina strašně vleče. ()
Jde samozřejmě o úplné začátky, ale přesto je zajímavé sledovat, jak se proměnily okolnosti i předpoklady po stránce tvůrců i samotných diváků. Z dnešního hlediska mi to zas tak vtipné nepřipadá a ani příběhově ne nějak extra zajímavé, ale zase na druhou stranu nejsem původní dobový divák - toho to třeba mohlo bavit. Přesto vše, pokud zvážím, že si snímek nedokázal udržet svou laťku a nestal se tak mezi-generačně "přijatelný" (ve smyslu stejným způsobem přijímaný - např. schopností zaujmout, co tehdy mohlo být vtipné dnes působí úsměvně či třeba i trapně), nevyhnu se jeho hodnocení jako čistého průměru. Nejhorší je, že Hurvínek a Spejbl si jakoby prohodily role - to působí poněkud nepřirozeně a to i vzhledem k ostatním filmografickým počinům, ale i divadelním hrám (Hurvínek je až nepřirozeně vzorné dítě a Spejbl se stylizuje do role nerozvážného Dona Juana - co hůř, nepůsobí v té roli nějak vtipně, ale spíš uboze). ()
Galerie (1)
Photo © Anifilm 2013
Reklama