Guvernantka

Pomalu, zvolna plynoucí, romantický, jako by zasněný film, který při zdánlivé konejšivosti vlastně skrývá docela silné drama o rozdílnosti kultur stojících tak blízko vedle sebe a o tom, že vždycky nejvíce toužíme po tom, co nám uniká. Nádherná výtvarná složka, do níž přesně zapadá krásná Minnie Driver. (21.08.2010)

Guvernantka je z těch filmů, které, když si pustím televizi jako kulisu k slastnému usínání, usnout nedovolí : pro jemný půvab Minnie Driver, která by se do kaskád svých vlasů mohla schovat, pro Toma Wilkinsona, který tu zdaleka není mistrem s trpaslíky z Full Monty, ale naopak charismatickým chlapem zahloubaným do objevu fotografie, pro Jonathana Rhys-Meyerse, z jehož vizáže a hraní mám husí kůži, pro estetickou stránku filmu, která je snad nejsilnější při aranžování guvernantky do nařasených látek, pro hudbu, kameru ..... pro překvapení, které bych si dala líbit i častěji. (08.10.2005)

Obávám se, že příběh "Guvernantky" s tehdejší realitou nemá co společného, jde prostě o silně zromantizované představy, které napsala žena mladá, moderní a dnešní. Cením ovšem, že je dokázala dotáhnout do konce a sama film natočila. Je to taková průměrná historka, sice hraničící s kýčem, ale vizuálně nádherný film. Za to estetické vidění přidávám jednu *. (13.12.2010)

Film, který konejší jako mateřská náruč. Film, který vám učaruje svými nádhernými, místy až Vermeerovskými obrazy. Film, který je velmi působivým zachycením odhodlanosti a síly jedné krásné ženy a její osudové lásky. Film, který nám vyjeví v barvách, jak odlišné může být nazírat svět rozumem a nebo nahlížet na něj skrz krajinu svého srdce. Film, který v rámci příběhu o vzplanutí jedné femme fatale naprosto bravurně vykreslí rozdíly mezi mužem a ženou, křesťanskou a židovskou společností, stářím a mládím, vášní a konvencemi. Film, který už po prvním shlédnutí mám stejně tak rád, jako člověka, od kterého jsem jej dostal. (02.12.2009)

Témou celkom zaujímavá dráma, ktorá ale má pomalšie tempo a len priemerné spracovanie. Chýba silnejšia atmosféra. Všetko podstatné sa točí len okolo romantického citu medzi mladou židovkou a postarším vedcom, ktorým okolnosti príliš neprajú. Camera obscura ide bokom, čo je škoda. Pobavilo ma, keď z odvážnej mladej ženy sa odrazu stala hysterická nána. V istých momentoch sa hrá aj na erotickú strunu, ale namiesto toho, aby vyzliekli mladé dievča, vidíme náhého Toma Wilkinsona alias pána v rokoch. Žena na režisérskom poste sa nezaprie, z čoho sa tiež odráža citlivý prístup i celkové zameranie na ženské publikum. (10.05.2024)