Obsahy(1)
Lubomír Lipský vždy toužil po vážných a dramatických rolích, ale ironie hereckého osudu to zařídila jinak. Když se stal legendárním dědou Potůčkem, bylo mu teprve sedmatřicet. Po prknech, která znamenají svět, se Lipský pohyboval díky mamince již v prenatálním stavu. Nebylo proto divu, že mu divadlo učarovalo na celý život. Spolu s mladším bratrem Oldřichem, později známým filmovým režisérem, se rozhodli po úspěšných pelhřimovských ochotnických začátcích dobýt Prahu. Hned po válce stáli u zrodu tolik úspěšného Divadla satiry na Malé Straně. Bohužel bylo po pár letech zrušeno, doba mu nepřála. Kromě fotografií a hezkých vzpomínek po něm nezbylo nic. Naopak naštěstí pro nás se dochovaly Lipského filmy. A televizní pořady nebo jeho Charleyova teta z Divadla ABC, která se na léta stala normou, jak tuto roli interpretovat. Herecká tvorba pana Lipského, to je půlstoletí českého divadla, filmu, televize a také rozhlasu. Portrétní dokument režisérky Aleny Činčerové z roku 2006 je poctou tomuto okouzlujícímu člověku a nezaměnitelnému herci. (Česká televize)
(více)Recenze (6)
Opakovano tento tyden na Ceske televizi, kde je dokument ke shlednuti v archivu. ()
Příjemně natočený dokument, ve kterém Lubomír Lipský vzpomíná na svůj život od narození až po svůj zralý věk. Toto vzpomínání je proloženo pár záznamy jeho filmů, divadelních představení a dalších pořadů. Kvalitní záležitost. Hudební režie: Josef Spal ()
Pohoda... ()
Bohužel mi to přišlo tkaové zbytečně ponuré, což je veliká škoda, když Lubomír Lipský byl vždy taková veselá kopa. ()
Úsměvný portrét komika a člověka melancholika, jak o sobě Lipský v pořadu tvrdí. ()
Lubomír Lipský je jedním z těch, kteří se dnes už nerodí. Komik, nezapomenutelná a nezaměnitelná osobnost. Herec, který si dokázal utahovat sám ze sebe a který působil vždy optimisticky. A jak ukazuje dokument, za každé situace v životě se takovým snaží opravdu být. Evidentně je to pohodář a nejspíš každý si vybaví alespoň jednu roli, díky které mu tento utkvěl v paměti. Všimněte si, že i na své horší okamžiky vzpomíná s úsměvem a tím se značně liší od mnohých svých kolegů, leckdy i současníků. ()