Bakaláři - Série 4 (1975) (série)
Obsahy(1)
Na Vánoce se dějí opravdové zázraky... Jsou Vánoce a všichni pospíchají domů, jen osamělý strojvůdce Jiří Císař (V. Menšík) nikam nepospíchá. Je sám, nikdo ho doma nečeká, a tak ani neprotestuje, když je mu přidělena služba v nejsvátečnější den roku. Chystá se na rutinní jízdu a v okamžiku, kdy do odjezdu vlaku, který řídí, zbývá jen chvilka, uvidí na nádraží v Kolíně smutného Jirku (J. Potměšil). Na jeho přání ho odveze za babičkou do Prahy. Ukáže se však, že v Praze vůbec žádnou babičku nemá. Vymyslel si to. Ve skutečnosti totiž utekl z domova po hádce rodičů. Císař tedy vezme chlapce k sobě domů, než pojede zpáteční vlak. Mezitím spolu prožijí pěkný Štědrý den a spřátelí se. Ačkoliv už strojvůdce nemá službu, jede s chlapcem zpět do Kolína, kde ho po předchozí telefonické domluvě předá mamince (V. Galatíková)... (Česká televize)
(více)Recenze (23)
Bakalářský příběh o malém chlapci, který utekl z domova a poznal nového dospělého kamaráda, se kterým si rozuměl jako s tátou. Pan Menšík jako strojvedoucí je geniální jako vždy a Honza Potměšil jednu ze svých prvních rolí zvládl taktéž na jedničku. Škoda jen, že se p. Menšík s p. Galatíkovou (Honzovou maminkou) nevzali :-) . ()
Těžko povědět, jak pravdivá byla příhoda chlapce a v čem se lišil dopis redakci od úpravy scénaristů. Nebudu zmiňovat herecké výkony - protože "Menšík". Ale jestli se byť vzdáleně někdy opravdu o Vánocích stal, tak nějak si představuji vánoční sen. Od teď pro mě na trase Kolín - Praha budou jen Vánoce. ()
Pravděpodobně nejlepší bakalářská povídka ze všech, neboť se může pochlubit nejen excelentním hereckým projevem Vladimíra Menšíka a malým Janem Potměšilem, jenž se své role ujal velmi dobře, ale po příběhové stránce je silná a velice lidská, možná až emotivní. Jak pan Menšík nakonec povídky dodal: "Ne každý smutný konec je špatný konec a ne každé smutné Vánoce musí být nutně špatné Vánoce." ()
Taková moralizující lidská povídka o tom, že na štědrý den nemá být nikdo sám. Vladimír Menšík tuto nekomediální roli zahrál naprosto mistrovsky. Jen ta postava je nereálná. Kdyby pro samou lidskost a pochopení neustále takto porušoval drážní předpisy, dlouho by strojvedoucího nedělal. Vánoční příběhy jsou prostě už takové. Za zmínku také stojí Jan Potměšil v dětské roli a pro kterého to byla role zcela první. ()
Opravdu nekrásnější bakalářská povídka, zásluhou sentimentálního zasnění, samotářského, “mašinfýry” vynikajícího Menšíka a roztomilého chlapečka Jana Potměšila. Vše ve vánočním hávu železničním, člověk lituje černobílého laciného filmu výroby: “sdelano v CCCP”. Poetika a nezvyklá role Vládi Menšíka je radost pohledět, svobodný chlap se zasní a vzpomene si na svoje Vánoce když byl také ve věku onoho chlapce. Poetika Vánoc čiší z pŕíběhu aniž by člověk musel mít smrček a dárky, vypomůže fikus a maličkosti jako dárky, v tom je ta krása. Krásný štědrý večer a pokoj lidem dobré vůle… to je tento příběh. ()
Zajímavosti (5)
- Jan Potměšil byl do role vybrán během konkurzu, kterého se zúčastnila přibližně stovka dětí. (Terva)
- Jaroslav Dudek vzpomínal, že když začal Vladimír Menšík spolu s malým Janem Potměšilem hrát, zjistil, že Jan nehraje, ale je. Vladimír tedy zabalil celou svou škálu hereckých prostředků a naprosto se nechal vést autenticitou malého, velkého herce. (sator)
- Natáčení probíhalo převážně v Kolíně. (Terva)
Reklama