Čas

Posledný film Kim Ki-Duka je špecifický tým, že popiera tak obsahovo ako i formálne temer celú doterajšiu Kimovu tvorbu. Ranná Kimova tvorba bola charakteristická poetikou kombinovanou s násilím a jeho neskoršie filmy pôsobia harmonicky a snovo, obe však po obsahovej stránke deštruujú sociálne vzory správania sa tým, čo je pre ľudí prirodzené bez ohľadu na ich spoločenské postavenie. V Čase však práve naopak, niečo čo vyšlo zo spoločnosti – potreba byť neustále atraktívny a z toho vyplývajúca nespokojnosť so sebou samým, spôsobuje deštrukciu prirodzeného „ja“ hrdinov. Hlavná hrdinka si umelo vyfabrikuje problém a vmanipuluje seba i svojho partnera do sledu ňou umelo vytvorených situácií, v ktorých si tento problém potvrdí ako reálny fakt (áno, Kim je znalec ženskej duše) a rozhodne sa pre riešenie, ktorým zmení svoje pôvodné “ja“ na niekoho iného. Otázka je nakoľko ostáva želanie zmeniť sa prostredníctvom plastiky na niekoho iného len zbožným želaním. Pokiaľ ide o formu Kimov zmysel pre obraz je síce neotrasiteľný, výrazne však do úzadia ustúpila jeho potreba obrazom rozprávať , čo je dosť odvážny krok vzhľadom na skutočnosť, že práve toto z Kima spravilo režisérsku hviezdu. O to viac samozrejme museli prísť do popredia dialógy, v ktorých už často nefunguje to čo fungovalo pri obrazovom rozprávaní – zbytočne sa napríklad opakuje replika „musí ťa nudiť pozerať sa celé dva roky na tú istú tvár“, údernosť tejto vety tak vyšumí opakovaním do stretena, omnoho vhodnejšie by bolo použiť ho raz a presne ním niektorú zo scén vypointovať. Opakovanie scén s rovnakým obsahom tu už buď nie je také výrazné alebo plní úplne inú funkciu než v Kimových „nemých“ filmoch. Shigan mi skrátka pripravil šok, na jednej strane príjemný v tom, že Kim sa po nastavovanom Luku prestal opakovať a vybral sa niekam, kde ešte tvorcovsky nebol a na druhej strane mierne nepríjemný v tom, že i keď je to stále Kim, asi sa od neho vzhľadom k novému kurzu tvorby druhého Bin-Jipu nedočkám. 9/10 (11.12.2006)

Čo všetko dokážeme obetovať pre to, aby sme si udržali večnú nádej, nesmrteľnú lásku a zmena vonkajšieho ,,ja" sa stáva nevyhnutným predmetom na dosiahnutie tohto absurdného cieľa? Film o strachu, o strachu zo straty milovanej bytosti, o strachu zo zovšednenia ženskej krásy a strachu zo samoty. Hlboké polemizovanie o ľudskej psychike skrz úchvatné symboly (stretnutie dvoch tvárí jednej bytosti) či metafory. Zatiaľ najlepší Ki-duk Kim, ktorého svojskosť zobrazovania ľudskej trýzne, mi sprostredkovala nezabudnuteľný zážitok. (16.04.2010)

Jednoznačné plus snímku je zajímavý nápad, ale zvláštní motivace postav a jednání bez nějaké vnitřní logiky (jak může B. udělat něco, co provedla A., když byl kvůli tomu B. nešťastný? Nechápu…) se u mě naprosto minulo účinkem. Nebo prostě nemám žaludek na takové manipulativní hry, které tu hrdinové předvádějí. Jestli tohle má být analýza partnerských vztahů (případně sonda do ženské duše - jakože hledání vlastního ideálního já, které jí zároveň odcizí sobě i ostatním?), tak se k ní nechci znát. (02.01.2008)

Kim Ki-duk zvýraznit city umí, příčemž ani v tomto filmu se neplete. I když narozdíl od jiných filmů se v tomhle dost mluví a tak to nevypadá na to, že by to on vůbec točil i když časem je to hodně znát. Příběh totiž ze začátku vypadá absurdně, ale časem se rozvine v opravdu propletenou a zamotanou machinerii u které je problém zjistit, jak na tom hlavní postava a hlavně divák vůbec je. Neměl jsem proti konci vůbec nic, ale trošičku mě štvala ta nedotaženost, se kterou si režisér většinou umí pohrát. Zde se mu to příliš nepovedlo, ta myšlenka ve filmu je sice dost zajímavá a má jasný cíl, ale k tomu jasnému cíly se dostává hrozně složitou cestou propletenou dějem až jsem se do toho neskutečně zamotal, nakonec z toho vznikne smutně nostalgická vzpomínka na minulost a já jsem opět, i když trošičku méně u režisérova filmu spokojen, protože filmy má určitě lepší. (08.05.2009)

Nevzalo mě to tak jako 3-iron (protože ten film byl skutečně kouzelný), ale přece jen to mělo něco do sebe. Kim Ki-duk dokázal dobře znázornit, jak nás láska může učinit posedlými, až bláznivými lidmi a jak naše rozhodnutí nakonec může všechno zničit. Konec zůstal otevřený, z čehož sice nebylo všechno jasné, ale vnímavému divákovi nemohlo nedojít, že to byl konec tragický. ~(4,0★)~ (08.07.2009)