Čas

Kim Ki-Duk opět ve skvělé formě předvádí, co umí nejlépe. Obtížně filmově zpracovatelné téma závislosti identity na těle přetavuje v metafyzickou podívanou o hledání a ztrácení. Režisér nastoluje závažnou otázku: Jak zůstat svůj ve světě, který se definuje skrze vzhled, poté, co svoji vizáž proměníme? Jsme po plastické operaci stále stejnými lidmi? Nezmění se pojímání sama sebe? A nemůžeme uváznout na půli cesty? Obrazová monumentalita se v Času spojuje s podmanivou hudbou a poskytuje jedinečný divácký zážitek. Přesto mi nedá, abych se nezmínil, že Shi gan je zatím nejhorším ze čtyř Kimových filmů, které jsem viděl. Přijde mi, že dřív si režisér vystačil s méně slovy a nechal vyprávět hlavně lyrickou část filmu. V Času je spousta zbytečných dialogů, které neříkají nic podstatného a které divácký účinek oslabují. Doslovnost se projevuje i v úplném závěru, který měl zůstat raději nedořečený. (05.11.2010)

Tento film jsem viděl v těsném závěsu s Ptačí klecí, takže se neubráním srovnávání starší a nejnovější Kimovy tvorby. Kdo trochu zná jeho filmy, ví, k jakému posunu u něj došlo. Čas je výborný snímek, ale v mých očích mu ublížil dost překombinovaný konec. To se dřív nestávalo... Navíc je v tomto snímku překvapivě potlačen hlubší pohled na příčinu všech problémů. Seh-hee je zobrazena jako praštěná a posedlá divoženka, která se snaží dosáhnout změny plastickou operací, ale stejně, jako zde jde o úpravu jen povrchovou, je povrchní i popis jejího vrtochu. Jinak ale jde o velmi naléhavý snímek, který stojí za to vidět. 3 a 3/4 * (25.01.2007)

Po úžasném 3-iron jsem měl možnost zhlédnout Čas a musím říct, že mé pocity jsou více než rozporuplné. Kim Ki-Duk opět přichází s netradičním zpracováním nejsilnějšího pouta mezi lidmi - láskou - a já si nejsem zcela jistý, jestli jsem pochopil poselství, které se pan režisér snažil vyslat ven mezi diváky. Práce s kamerou je opravdu skvělá, to musím uznat. Sochařský park nepostrádá originalitu a jistou míru kontroverze. Avšak pro mě bylo největším kamenem úrazu sledovat nepříjemně běsnící hlavní představitelku, která měla být trochu mimo, avšak spíše některé její výstupy byly úplně mimo mísu. Zkrátka film, který není pro každého, a u kterého chápu vysoké hodnocení, protože námětově to není až zase tak špatné. Na mě však film zapůsobil průměrným dojmem. (18.06.2011)

Dosť rozpačitý dojem, zatiaľ to najslabšie čo som od Kima videl. Umeleckú hodnotu snímok určite má, je to veľmi zručne natočené, páčila sa mi hlavne kamera, zato však obsahová stránka ma moc nenadchla. Postavy mi prišli nahlúple a pointa dosť naivne vymyslená, a to aj napriek tomu, že som z väčšej časti Kimove zámery pochopil. Inak Južná Kórea je známa tým, že tam je kult krásy vysoko na piedestály (hlavne u mladých dievčat a žien) a často sa jej prikladá až nezdravý význam, takže plastické operácie sú tam veľmi horúcou témou. 60/100 (28.09.2016)

Civilní a moderní drama jak svým tématem, prostředím tak relativně i režií. Postavy výjimečně u Kim Ki-duka normálně mluví, vyjadřují své pocity a nepůsobí jak z jiného světa (tedy až na to podstupování operací). Čas se zpočátku tváří jako kultivované a spíše minimalistické drama lehčího rázu, ale ono se postupem času zjistí, že příliš pozitivní není, že je ve své podstatě spíše úzkostné a že ani vyspělý svět v něm nezajišťuje štastný a veselý život. Se "špínou" v duši pěkně kontrastuje čisté a moderní prostředí (interiéry, sochy v parku apod). Bohužel, mohlo to být nápaditější a mohlo to více vypovídat o čase... 7/10 (09.05.2009)