Čas

Když už se nám podaří najít tu pravou lásku, tak jak si zaručit a co vše je potřeba udělat, abychom ji nikdy neztratili? Milujeme toho člověka jen kvůli zevnějšku nebo milujeme to co skrývá uvnitř? Tyto otázky se můžou stát alfou i omegou lidského života a také výborným námětem na film. Příručka na doživotní štěstí neexistuje, ale každý by ji chtěl mít, a tak se rád nechá inspirovat třeba v uměleckém světě. Já jsem ale bohužel v Kimově zpracování žádné náznaky natož hlubší emoce najít nedokázala. Já jsem sledovala bandu hysterek, která se snažila zdemolovat jednu útulnou kavárnu. (24.04.2010)

Po 3-iron je Čas druhý film Ki-duk Kima, který jsem viděl. Když je porovnávám vychází mi remíza. Pro "normálního" diváka je Čas snadnější k pochopení než 3-iron. Je to jednoduchý příběh o lásce. O lásce (možná to, ale byla posedlost) tak silné, že mladá žena neváhá změnit svůj obličej a zahodit svůj dosavadní život jenom pro to, aby obnovila vášeň v jejích vztahu. Vyplatí se jí to nebo ztratí všechno o co stála? 80% (30.10.2011)

Tento film jsem viděl v těsném závěsu s Ptačí klecí, takže se neubráním srovnávání starší a nejnovější Kimovy tvorby. Kdo trochu zná jeho filmy, ví, k jakému posunu u něj došlo. Čas je výborný snímek, ale v mých očích mu ublížil dost překombinovaný konec. To se dřív nestávalo... Navíc je v tomto snímku překvapivě potlačen hlubší pohled na příčinu všech problémů. Seh-hee je zobrazena jako praštěná a posedlá divoženka, která se snaží dosáhnout změny plastickou operací, ale stejně, jako zde jde o úpravu jen povrchovou, je povrchní i popis jejího vrtochu. Jinak ale jde o velmi naléhavý snímek, který stojí za to vidět. 3 a 3/4 * (25.01.2007)

MFF KV .. Scénář: Ki-duk Kim .. VIII. Černohumorná psychologická hra, kterou se Kim naváží do svých krajanů, kde je momentálně dosti módní trend upravovat si tělo plastickou operací. Co nechápu je, proč se film jmenuje zrovinka ČAS, i když ten lze aplikovat na cokoliv a je jakýsi všelék na duševní i fyzické jizvy, kterých mají postavy během děje mnoho. Tento zprofanovaný korejský tvůrce, oproštěn od svých častých nešvarů, jako jsou mlčící postavy a jejich nelogické jednání s cílem samoúčelně zobrazovat brutalitu či násilí, předvádí tentokrát plně klady své tvůrčí práce. Ve snímku se mluví a to hodně, naléhavost tématu dostává postupem času hodně ostré okraje a vkusně přimíchaný humor to celé povyšuje na velice příjemnou zábavu. Škoda jen toho konce, kdy se i Kim v schizofrenní rozpolcenosti a nastavování zrcadel trochu ztratil a nevybruslil ve finále s takovou grácií, s jakou zvládl předešlou většinu snímku. (02.07.2006)

Tuctová konverzačka, jejíž naprostá většina se odehrává na pouhých 2 (!) místech a sestává jen z emotivních partnerských roztržek a jejich následných řešení. V závěru sice začnou tryskat emoce jak z mexické telenovely, ale ke zlepšení nepomohou - naopak. Jako televizní inscenace přijatelné, jako nový Kimův snímek přímo katastrofální. (14.07.2006)