Cremaster 1
Režie:
Matthew BarneyScénář:
Matthew BarneyKamera:
Peter StrietmannHudba:
Jonathan BeplerObsahy(1)
Sval, který ovládá varlata, to je „kremaster“, podle něhož nazval výtvarník Matthew Barney svůj jedinečný pětidílný cyklus, těsně propojující film se soudobým výtvarným a konceptuálním uměním. Výchozím bodem je stadion v Boise ve státě Idaho, kde Barney vyrůstal. Nad plochou plují dvě vzducholodě Goodyear – takové, jaké často zajišťují přímý přenos při sportovních událostech. Ke každému vznášedlu patří po čtyřech hosteskách a jednom bílém stolu s abstraktním objektem z vazelíny. Hrozny vína, jež jej obklopují, jsou v jedné vzducholodi zelené, ve druhé rudé. Pod stoly v obou vznášedlech sídlí dvojjediná kráska Goodyear. Uvádí děj do pohybu: kuličkami hroznů kreslí obrazce, podle nichž dole na ploše stadionu vytvářejí tanečnice své choreografie. Těla tvoří rovnoběžky i tvar činky, velký kruh se mění ve strukturu množících se buněk. Nechybí horizontálně rozdělené pole, tedy Barneyho „podpis“, putující znak. Tvar pohlavních žláz (a obraz nitroděložního života) se propojuje s tvarem vzducholodí – stvoření je silným motivem celé pentalogie.
„Hudební revue“ vyzařuje charakteristické znaky celého Cremasteru. Jako postavy vtažené do děje lze vnímat i místo, předměty, skulptury. Jedinečné obrazy si lze vykládat zcela volně i symbolicky: právě obraznost a atmosféra v novátorských Barneyho filmech pomáhají divákovi překlenout svobodomyslný přístup k ději. (MFF Karlovy Vary)
(více)Recenze (14)
Díky bohu za to, že jsem filmový ignorant. Můžu dávat hvězdičky podle toho, jestli mi film přijde jako nechutná umělecká křeč, nebo ne. ()
Já mám takový hlad, jako je Barney psychopat. A hladový psycho rád. ()
K tejto sérii snáď len toľko , že každá kapitola , či už jej vizuálna , alebo hudobná stránka , pôsobí inak a celkový dojem závisí od momentálneho stavu mysle , vnímania a citového " rozloženia ". ()
Ambientná hudba, štadión s dvoma vzucholoďami nad ním, s kopou baletiek pod ním. Úbory i výrazy tvárí baletiek aj letušiek pôsobia odťažito, umelo, bezemočne no vydizajnovane. Priebeh videoartovej kinetickej inštalácie bezdialógovo obrazovo premenný, no v zásade nemenný. Baletky dole vytvárajú útvary podľa tvarov z bobuliek hrozna, ktoré vytriasa z rozšíreného dutého podpätku dvojjediná modelka ležiaca pod stolom v oboch vzducholodiach. Zo stola si cez svorkami rozšírenú dierku berie strapčeky hrozna, na ktorom je v jednej vzducholodi grča bieleho, v druhej červeného hrozna. V strede akási neurčitá glejovito biela socha nevieme čoho. Letušky sa tvária znudene, občas si zapália čiernu cigu, občas uhládzajú vlasy. Symbolika, obrazotvornosť, činky, bunkové štruktúry, pohľad na fungovanie pohlavných orgánov zvnútra. Ako to všetko opísať pár slovami? Vznešená nuda. Starostlivo choreograficky pripravená, na jedno pozretie kdesi v galérii, či doma pred obrazovkou počítača vcelku pohodlne usledovateľná. Estetika pre estetiku. ()
41st KVIFF 2006 - CELLULOID DREAMS PRESENTS MATTHEW BARNEY - Celluloid Dreams uvádí Matthewa Barneyho ()
Vizuální obžerství. ()
Oslava vagíny, asi? Protože jinak nevím, o co jiného se tahle lartpourlartistická věc snažila. Od Barneyho jsem kdysi viděl Drawing Restraint 9 a to se mi celkem líbilo, hlavně kvůli podmanivé, skoro-až mysteriózní atmosféře a kvůli tomu, že to celé o něčem vlastně bylo, ale u Cremasteru 1 mám pocit, že fakt šlo jen o dobře vypadající obrázky. Neříkám, dobře místy vypadají (ačkoli zase na druhou stranu, letecký pohled na dav lidí zformovaný do určitého tvaru/věci/vzkazu bude vypadat dobře asi vždycky), ale jako celek mě to prostě nezaujalo a spíš jen dost nudilo. Navíc za těch 40 minut to překvapivě trpí repetitivností, protože se to celé odehrává na dvou místech, kde se odehrává víceméně pořád to samé. Třeba by mi to i sedlo, kdyby to mělo víc nápadů, ale takhle fakt ne. Btw, překvapuje mě ta různorodost názorů ohledně toho, co tím chtěl Barney říct. Obsah tvrdí, že si to vše má divák poskládat jak chce, zatímco jeden uživatel tady tvrdí, že k úplnému pochopení celého tohohle projektu je třeba znát všechny díly Cremasteru. Možná celá ta série dá dohromady něco, ale na základě jedničky (která ani nebyla první) nějak nemám chuť to dál zjišťovat, Možná někdy časem se k tomu ještě vrátím, čistě ze zvědavosti, ale moc bych na to nesázel. Slabé 2* ()
Sex bez ochrany. ()
já nevím, možná je to umění. Možná je to taky video-umění. Ale na 40 minut mi to přijde přece jen málo... ()
Tohle mi připomíná, že ve slově "FART" je taky "ART". ()
Cyklus Cremaster v žádném případě není pro nepoučeného diváka. Rozklíčování celé symbolistní roviny narace je bez seznámení s koncepty jednotlivých Cremasterů absolutně nemožné a právě proto (i přes excelentní vizuální stránku) dost možná i nekoukatelné. Všem proto doporučuji předem se "teoreticky" připravit na stránkách cyklu: http://www.cremaster.net ()
Pokud se vám to nelíbilo při prvním shlédnutí, dejte tomu druhou šanci. Pro milovníky vzducholodí, metafor a Manola Blahnika naprostá nezbytnost. ()
Vzducholodě nad stadionem a pak ženy, dvě i jejich množství, statické i rozpohybované. Nic moc. ()
nejdřív mě překvapilo že tu vůbec Cremastery jsou - jelikož je to spíš videoart než film ačkoli promítaný v kině, nebo ještě spíš socha vytesaná kamerou. Každopádně dílo rozhodně pozoruhodné a vizuálně nesmírně podmanivé. Ale můj zcela prozaický požadavek který k videoartům mám je krátká stopáž a to mi Cremastery (zvlášť některé) nesplnili...přesto hodnotím tento 5* ()