Zkrocení zlé ženy

Vzhledem k tomu, že je bard poplatný době a tudíž prolezlý sexismem, neměla bych být tolik překvapená. Jenže přeci jen, od zmodernizované adaptace jsem čekala víc než to, že ho vyšroubuje do absurdní roviny. Kate je zaškatulkovaná jako stará panna s přehnanými záchvaty vzteku a Petruchio je loser, u kterého samozřejmě musíte kopat hodně hluboko než najdete ono citlivé jádro. Jejich střety jsou čistě na sexuálním základě. Dominance se tu získává tresty (ponížením) a odměnou (sexem/navrácení věcí). Pokud si jejich vztah vyložím takhle (D/s), dává alespoň jakžtakž smysl a nedělá se mi pak z něho špatně. Pokud jde o ten závěr, který je divný snad v jakékoli adaptaci, tady si tvůrci mohli dovolit ho trochu přizpůsobit 21. století, aby nepůsobil tak absurdně. Na další díly BBC modernizací přestávám být zvědavá. Nicméně pokud chcete Zkrocení zlé ženy v moderním prostředí, 10 důvodů, proč tě nenávidím zůstává nepřekonané. (09.03.2015)

Zkrocení zlé ženy považuji za nejnablblejší Shakespearovu hru, která byla šovinisticky nepravdivá už v době svého vzniku. V renesanci byly povinnosti ženy sice jiné, ale stejně tak těžké, jaké měli muži. Navíc byla v podřízeném postavení, což uznávala celá společnost a Shakespeare hrou obhájil i použití hrubého domácího násilí k zotročení a zlomení ženy, která se nechtěla poddat. Ještě k tomu ji v mnoha různých ohledech znásilní neschopný buran, který si ji vzal jen pro peníze. V renesanci možná vtipné, dnes ubohé. ___ Takže jsem nebyla moc nadšená, když jsem v sérii ShakespeaRe-Told našla zrovna tuhle prasárnu. _____ Jenomže… Jenomže poprvé jsem viděla dobrou verzi, která to nandala stejně mužům i ženám, přičemž obě hlavní postavy – Kate i Petruccio – zůstaly sympatické. U obou je patrné, že jejich vztek a agresi způsobily vnější okolnosti. U Petruccia rozvod rodičů a odchod matky v jeho dětství, u drobounké a vzhledově nenápadné Kate to, že ji v její neprospěch vždy srovnávali s oslnivou sestrou Biancou. Hra zachovává hlavní motivy – Petruccio se žení pro peníze, Kate kvůli společenskému postavení (a později i z donucení), přesto je jasné, že tady hraje hlavní slovo nečekaná oboustranná láska. ____ Jejich hádky si ponechaly slovní obraty původní hry, ale změnily okolnosti, takže z toho oba vycházejí rovnocenně. Včetně situace, kdy Petruccio Kate nutí, aby o Měsíci řekla, že je to Slunce a o muži, že jde o dívku – Kate to udělá, ale za podmínek, které pro ni nejsou ponižující. Přestože nakonec pronese Shakespearem nadiktovanou hroznou závěrečnou řeč, že muži jsou pánové a vlastníci žen, a ty by je měly poslouchat a třeba si před nimi i kleknout, opět tím neztrácí důstojnost. Pár drobných úprav a z řeči otrokyně se stal proslov o lásce a vzájemném uznání. Stejně jako závěr, kdy si zcela prohodí typicky „ženskou“ a „mužskou“ roli a jsou s tím oba srozumění a spokojení. ____ Shirley Henderson a Rufus Sewell spolu tvoří sice nepravděpodobnou, ale krásnou dvojici, kdy ona svou drobnou postavičkou působí v jeho náručí jako panenka. /Můj komentář č. 2 000/ (30.01.2017)

Tato modernizovaná Shakespeorova komedie má své docela milé momenty. V některých styčných bodech se objevily zajímavé nápady - ženich a-la dáma (a přitom to není samoúčelné), zabavení mobilu apod., kdy to příjemně ekokuje míru rozrušení, které Petruchio způsobil v renesanční Itálii svým vymóděných vzhledem u otáře či tyranizování o líbánkách. V jisté fázi příběh ztrácí dech a závěrečné vyústění, které je sporné v klasických inscenacích zde působí ještě křečovitěji a z nutnosti. Není to vůbec nezapomutelné, ale je to příjemná komedie o tom, že každý z nás má někde svůj protějšek a jak je příjemné akceptovat toho druhého se vším všudy, prostě takového jaký uvnitř je. (22.09.2007)

Tak za prvé, moc nechápu, proč chtěl Petruchio Katherine nějak předělávat, když ta roztála v podstatě asi za patnáct minut poté, co se s ním potkala. Za druhé, Rufus Sewell ještě docela ušel, ale Shirley Henderson přehrávala až neskutečně a ještě mě docela iritoval ten její nasládlý hlásek. Za třetí, vedlejší zápletky a jejich propagonisté měli spíš lacinou příchuť a konečně za čtvrté, když už to nebylo postavené na Shakespearových verších, tak nechápu, proč si víc nepohráli s tím koncem. Katherinino prozření a následný monolog o tom, že měl být manžel pánem, kterého musí žena poslouchat a jenž má za každou cenu pravdu, protože ji živí, měl jistě váhu době svého vzniku, ale v moderním zpracování ve mně vyvolal jen pobavený úšklebek. Zvlášť, když ona dělala úspěšnou kariéru v politice a on byl jen zadlužený alkoholik. :D (13.05.2015)

Moderní verze Shakespearovské klasiky mohla dopadnout všelijak a upřímně si myslím, že zmodernizovaný scénář by ve zfilmované podobě nedopadl nejlépe, nebýt kvalitních hereckých výkonů. Naštěstí jsou herci zvoleni výborně a právě pro herecký výkon Shirley Hendersonové stojí za to film vidět, její cukání rtu, které opravdu připomíná vrčícího psa, asi jen tak nezapomenu, stejně jako nezapomenu její peprný slovník. K tomu jí zdatně sekunduje roztomilý Rufus Sewell a už né tak pozoruhodná, ale rozhodně krásná Jaime Murray také nejedno oko potěší. Nerada bych Katherine rozčílila, tudíž má ode mě čtyři hvězdy. (14.02.2011)