Kletba zlatého květu

Tak na tomto filmu je například vidět, že F. A. Brabec se má ve věci kýče ještě hodně co učit. A Chow Yun-Fat vypadá báječně, když se naštve. Bylo to jiné a dlouho jsem si na to zvykala, ale nakonec jsem se do toho dokázala pohroužit natolik, že jestli tam nebyly žádné emoce, tak já jsem tam dodala svoje. Nejvíce mě asi zasáhla ta linie s matkou a nevlastním synem. Závěr působil trochu roztahaně, možná tam ta "finální bitva" ani nemusela být, rodinné drama kvůli ní tak přišlo o tísnivou sevřenost. (Ale zase kdyby tam nebyla, tak by kromě epizodky s asasíny a doktorovou byl film vyloženě jen statickou konverzačkou.) A ještě něco, jestli je některý Yimouův film komunistická agitka a obraz "pravé tváře Číny", tak tenhle, nikoliv Hrdina (i když ten taky). (30.08.2008)

Opět tu nevidíme nijak závratné hodnocení, ale já dávám 5*. Dostávám se s ostatními uživateli asi do stejného rozporu jako v případě snímku Anna a král. Mně se toto drama líbilo skoro stejně. A stejně jako v Anně a králi byl Chow Yun-Fat co se týká hereckého výkonu poražen svou kolegyní - tentokrát krásnou Gong Li, která v roli pronásledované císařovny předvedla naprosto strhující výkon. Já bych uvažoval minimálně i o nominaci na Oscara. (27.02.2008)

Docela nudné drama z čínského císařského dvora, které se liší od nudného dramatu z kteréhokoli evropského dvora pouze tím, že jeho hrdinové létají vzduchem, a že se v pravidelných intervalech odněkud vyřítí tisíc statistů, načež zase někam zmizí, pravděpodobně proto, aby nestínili paláci, který se tak pěkně blýská. (13.03.2010)

Jeden dobrý šermiarsky súboj, charizmatický záporák Chow Yun-Fat a veľkovýpravná nuda! Ale kostýmy a výprava boli miestami naozaj dychberúce . . . a pritom to bola divadelná komorná rodinná dráma - akurát tá rodina mala všetko zo zlata a tisícovú armádu plus stovky služobníkov . . . no aj TAK - akokoľvek zaujímavo ten opis vyznieva - to bola nuda! (30.07.2010)

Chow Yun-Fat a Gong Li snaží seč mohou, jednoduše to nestačí - ostatní herci a Yimouova vize, opajející se v duhovém paláci sama sebou, jim podráží nohy. Na papíře má ten příběh všechny aspekty osudové podívané, ale cestou na plátno přišel o veškeré hrany a v jeho závěru se i přes veškerou snahu o gradaci neubráníte pocitu, že vlastně žádný pocit nemáte. Je to vyumělkovaná skořápka dokonale vyfouknutého vejce, která se rozpadne, když na ní zatlačíte, při snaze vymáčknout z ní jakoukoliv emoci. Smutná ukázka režisérova megalomanství. (14.05.2007)