Moje borůvkové noci

Toto se mi doma válelo příliš dlouho, než jsem se to odhodlal pustit. Vizuálně je to starý dobrý WKW, bohužel s hollywoodským koncem. Dále mi moc neseděly některé věty, jež vypouštěny z úst amerických herců zněly jaksi nepatřičně a jež by jejich asijští kolegové (namísto Jude Lawa takový Tony Leung a místo Norah Jones třeba Ziyi Zhang) jistě dovedli podat s větší dávkou citu. 70 %. Poučení pro příště: když se nějaký film nelíbí Pomovi, musím jít do něj. ;) (10.08.2013)

My Blueberry Nights mi dokázalo, že bych nikdy neměl dát na úsudky jiných, ale vytvořit si svůj vlastní názor a nenechat se odradit nikým a ničím. A mohu potvrdit, že jsem rád, že jsem tak učinil, poněvadž Borůvkové noci za to prostě stáli! !!! Parta úžasných herců, kteří se na filmu podíleli nenechali moje srdce bez poskvrnky. Při scéně, kdy Lizzi odbučuje se svým autem a Natalie Portman jede ve svém na druhou stranu, návzájem si mávají a každá má ve tváři úsměv přátelství, bylo mi nepopsatelně nádherně. Kar-wai Wong vytvořil svět, který sice není úplně spravedlivý, ale rozhodně své kouzlo má a jeho zářivé barvy na vás dopadají nikoli tíživě, ale tak říkajc relexačně. Mám chuť vidět tento film ještě tisíckrát, mám chuť na borůvkový koláč se zmrzlinou, mám chuť zkusit být svobodný a dělat věci bezhlavě a bez rozmýšlení..Je toho opravdu hodně. A pokud i vy váháte a říkáte si, že přes docela nízké hodnocení nebudete riskovat další filmové zklamání, já vám tenhle film doporučuji všemi deseti. Kouzelně lahodný film.... (08.03.2008)

Kar-wai Wongův americký debut MOJE BORŮVKOVÉ NOCI se pouze zdá být natolik banálním a prázdným, protože uvědoměle využívá schémata a klišé spojené se žánrem romantických filmů a road-movie, ale ta důmyslně ohýbá a pohrává si s nimi. Kar-wai Wongovo specifické voyeuristické filmové vidění není pouhou manýrou, ale naopak snímání postav přes skleněné plochy je od sebe odděluje a narážka na kameru snímající akci v kavárně, která hlavnímu hrdinovi slouží jako takový deník zaznamenávající události kolem, opodstatňuje deníkovou strukturu vyprávění a zároveň nevýraznost hlavní hrdinky, která projíždí děním a to ji výrazně formuje. Opětovně se zde setkáváme se subjektivně vnímaným časoprostorem, ale zatímco ve STVOŘENI PRO LÁSKU časoprostor postavy sdílely a ve 2046 si hlavní postava časoprostor upravuje dle svého vidění a tak ho tříští, v MOJE BORŮVKOVÉ NOCI postavy časoprostor až do samotného závěru nesdílejí, přestože jejich vlastní jsou natolik podobné (scéna s nosem). Unikátní filmařské vidění tak dovoluje nahlédnout na notoricky známá místa poprvé jinak a z herců dostat živelné a dýchající postavy, jimž divák věří, že existují. Rád jsem znovu jedl a miloval v melancholickém koláči Kar-wai Wonga, jenž zachytil momenty spojené s koncem každého starého vztahu a začátkem nového. (19.02.2008)

DOKONALÉ VÍTĚZSTVÍ FORMY NAD OBSAHEM. Výtečná vizuální stránka v kontrastu s " chatrným " příběhem, který nevytáhli ani mí oblíbenci Jude Law, Natalie Portman či Rachel Weisz. Kdo mě nejvíce potěšil, to byl David Strathairn. Příběh na pozdní večer.... neurazí a pokud se naladíte na jeho pomalé tempo nebudete zklamáni, přesto vzhledem k tématu a hereckému obsazení pro mě osobně menší zklamání. Rychle vyšumí a druhý den ráno už si na něj ani nevzpomenete..... (29.09.2009)

Také se Vám stává, že nemůžete v noci spát? Stejný problém má i Elizabeth, před kterou ční obrovská kopice nevyřešených odpovědí, na něž neustále klade otázky. Dosud se nevyrovnala z rozpadu dlouhotrvajícího milostného vztahu a její nitro prožívá ochromení. Jak jen se s nastalým chaosem vypořádat? Odcestovat a nechat vše za sebou? Zapomenout? Cesty je svedly, když byli na dně. Nejdřív prohodili pár slov, potom vět a nakonec celá souvětí… Nabalují se, až tvoří dokonalou pavučinku, která jim proplete osudy. Oba zhrzení, oba osamělí, smutní, jen těšící se na další návštěvu, kdy se zase posunou o kousek dál v roli objevování svých srdcí. Tón udáván vůní sladkého borůvkového koláče se zmrzlinou, který obměkčí nejednoho. Jsou si tolik podobní, hledají, tápou, chtěli by milovat a být milováni, ale jak dlouho ještě budou čekat, než přebolí zklamání, které utrpěli? Noc změní se v den, Elizabeth utíká. Na své cestě poznává tolik odlišných charakterů, skrze ně se učí poznávat samu sebe. Je jen němý pozorovatel lidských osudů, je svědkem nenávisti, hlouposti a zjišťuje, jak si lidé neváží bytostí, které milují. Berou je jako samozřejmost, ale když je ztratí, je pozdě a oni zjistí, že jim ani nevyjádřili své pocity, naposledy jim nevěnovali slůvka útěchy a porozumění. Procestuje celou zemi, aby zjistila, pro koho její srdce bije… Krásný příběh lásky, plný něhy, nádherných záběrů jak už zpomalenýcch (které mi zpočátku vadily, ale u nichž jsem ráda zjišťovala, kterým směrem nás chce režisér ubírat), nemluvě o snímání prostředí kavárny zpoza prosklených výloh. Pozadí prokresluje jemná, ničím nerušící hudba unášena v rytmu folku, na níž se podílela sama Norah Jones, Cat Power nebo Ry Cooder. Nechte se unést a zabředněte do světa symboliky… (20.05.2008)