Reklama

Reklama

Chléb náš vezdejší

  • Česko Náš denní chléb (více)

Jaký je náš „denní chléb"? Režisér Nikolaus Geyrhalter ve svém dokumentu přináší téměř lyrickou, zároveň však děsivě chladnou impresi obrazů a informací ze současného zemědělského průmyslu. Bezchybné kompozice souvisejí s dokonale mechanizovaným a hygienickým způsobem práce, kde člověk zastává už jen minimální úkoly. Na rozdíl od stroje nedokáže lidská síla pracovat bez zastavení. Stroj pracuje nepřetržitě, jeho úkony jsou neměnné a synchronizované s ostatními činnostmi, takže i produkty jsou potom zcela symetrické a na první pohled identické. Přes výkonnost strojů jako by dokument pátral po posledních představitelích jedinečného, byť omylného lidského faktoru. Režisér střídá sekvence záběrů práce strojů s obrazy přestávek dělníků, odehrávajících se téměř výlučně o samotě a beze slov, která by stejně zanikla v nepřestávajícím šumění strojů. Výmluvné záběry na vozíky bez řidičů ošetřující v obřích sklenících zeleninu, na oplodnění krav připravované v laboratoři nebo na porážku dobytka „humánními" stroji se totiž obejdou zcela bez komentáře. (oficiální text distributora)

(více)

Recenze (60)

Marze 

všechny recenze uživatele

Industrializace, racionalizace, každý den na světě přibude homo sapiens sapiens vrcholového predátora v ekvivalentu jednoho okresního města. Nekonečné zemědělské lány, kde si člověk na obzoru vypíchne okolo o stožáry elektrického vedení a kde vlaštovky odlétající na podzim do teplých krajin jsou vidět ještě celý den. Velkochovy zvířat připomínající koncentráky s mechanizovanými úkony. To je dokument Nikolause Geyrhaltera. Konzumní lidé se proti tomu nebouří, naopak si z kapitalistického koláče snaží ukrojit co nejvíce. Po patnácti letech kolem mě viditelně přibylo vegetariánů, ale otázka je , když budou všichni vegani, jaké se objeví nezamýšlené důsledky. Volná půda se zastaví domy, nebo parkovišti pro nová auta? ()

Bluntman 

všechny recenze uživatele

LFŠ 2009 NÁŠ DENNÍ CHLÉB (na "filmovce" pod názvem CHLÉB NÁŠ VEZDEJŠÍ) je další z řady dokumentů-esejů, které odstartoval Michael Glawogger, bývalý spolupracovník Ulricha Seidla, svými obrazy přelidněnosti metropolí a chudoby MEGACITIES a které v pečlivě komponovaných záběrech-scénách beze slov poukazují na předem daný problém, většinou odlidštěnost institucí (nemocnic - NA SVĚT, NÁŠ DENNÍ CHLÉB - potravinářský průmysl). Problém s tímto "módním trendem", kdy dokumenty takto natočené jsou kritikou dobře hodnoceny a na festivalech oceňovány je v tom, že je ve výsledku jedno, jaká je výsledná délka filmu & že pozitivní odezva přichází od liberálně smýšlejících jedinců, které není nutné přesvědčovat ani je na danou problematiku upozorňovat. 6/10 ()

Reklama

Maslord 

všechny recenze uživatele

Podpriemerné! Na podobné filmy zaoberajúce sa rovnakov tematikou zdaľeka nemá. Na dokumentárny film mi tu značne chýba sprievodný komentár. Keby som vedel, že je celý nemý asi by som ho ani nepozeral. Ukazuje spracovávanie potravín, tak ako to je, zároveń si však mysím, že ak niekto uvidel niečo nové asi dosť zaspal dobu a žije na mráčiku ideálov. ()

Hellboy 

všechny recenze uživatele

Dokumentární film, který na ploše 90 minut pomocí živých obrazů vykresluje snad všechny myslitelné odvětví potravinářského průmyslu se zaměřením na jeden jeho současný aspekt - mechanizaci a odlidštění. Z této šílené cesty, kterou lidstvo nastoupilo teprve nedávno, má zisk pouze hrstka lidí, kteří tento průmysl řídí, všichni a všechno ostatní trpí. Tenhle film zaznamenává takové věci, že se až stydím, že jsem člověk. A představuju si, že kdyby nás navštívila nějaká vyspělejší rasa mimozemšťanů a viděla, co děláme, tak by si pomysleli, že jsme se všichni zbláznili, když to tolerujeme. __ Dokument samozřejmě je svou povahou problematický, protože skeptické diváky pouze utvrdí v názoru, který už mají, zatímco obyčejné obecenstvo možná překvapí některými vybranými scénami, ale už i podle zdejších komentářů je jisté, že v nich žádnou trvalejší stopu nezanechá (Djkoma, Flipper, kwoky...). ()

Radko 

všechny recenze uživatele

Tak. Netreba čítať sci-fi, stačí zájsť do veľkochovu. Technoodcudzenosť v priamom prenose. Kravy vyzerajúce ako krížence hrochov s kulturistami. Tisíce žltučkých kuriatok na ozrutných kovových rýchloprepravníkoch, dávkovanie potravín dobytku pripomínajúce skôr násilné sprchy na psychiatrách. Pôrody kráv cez vyrezanú dieru v boku. Otupelosť zvierat, mechanické pohyby robotníkov, zvuky strojov zabezpečujúcich našu výživu. Zelenina a ovocie sterilne pestované a chemicky ošetrené. Skvostný nápad sa stretol s rovnako skvelou myšlienkou spracovať obrazy presne tým spôsobom ako pracujú mechanizmy v nich obsiahnuté: normovane, presne, bezcitne, s občasným hukotom a minimálnym ľudským zásahom. Vnútorne môžeme odvracať zraky pred tým, ako sa pripravuje to, čo veľkovýroba servíruje na pulty predajní, ale to je asi tak všetko. Požiadavka vydržať tu čo najdlhšie je silnejšia (toľko návodov na zdravie a dlhý život ako je v súčasnosti v lifestylových magazínoch hádam v histórii nebolo). Priemyselná výroba potravín má v tomto zmysle stále navrch, pretože v krajinách, kde dosahuje svoj vrchol, priemerná dĺžka ľudského života patrí k najdlhším a neustále sa zvyšuje. Otázne ostáva, či potraviny, ktoré sú produktom vo filme zobrazených mechanizačných postupov majú nejaký negatívny vplyv na osobnostnú štruktúru a myslenie, vyplývajúci práve z procesu ich prípravy (množstvo hnojív, špeciálnych krmív, absencia citových väzieb pri ich príprave a pod.). ()

Galerie (12)

Reklama

Reklama