Jedné noci v jednom městě

Film to není špatný, ale je hrubě nevyvážený. První sled příběhů v paneláku je poměrně fajn, akorát, že jsem to místy nepobíral. Snad jen ta paní v tom krematoriu byla jakž takž pochopitelná. Druhá povídka o jabloni a kapříkovi byla výborná, srozumitelná, efektní, nápaditá, pochopitelná a jakoby do filmu vůbec nepatřila. Třetí sled příběhů byl hodně zvláštní, harmonikář s uřízlým uchem mi přišel nejlepší a nejsrozumitelnější. Ty další dva, co tam byly, jsem vůbec nepochopil(zejména závěrečný džin). Po stránce animace to bylo určitě originální a nápadité, figurky mi nevadily, jen je škoda, že si autor více nepohrál se scénářem. Čistý průměr. (16.10.2009)

Tomuto loutkovému filmu nemůžu upřít, že se v něm dalo najít pár zajímavých momentů, nicméně s plynoucím časem v průběhu filmu jsem se víc a víc nudil a ztrácel jsem chuť na tento vcelku nepůvodní slepenec povídek, který vyloženě těží z úspěchu Fimfára. Má zaujatost ke konci snímku už byla taková, že jsem v něm v jistých chvílích viděl zkopírovanou Geriho hru od Pinkavy a dokonce - myšleno s jistou dávkou nadsázky - jsem v jedné postavě viděl okopírovaný vzhled záporňáka z animovaného seriálu Byl jednou jeden život... Možná jednotlivé povídky, ale jako celek mi Jedné noci v jednom městě nedávalo žádný smysl. Stačí vidět jednou... (30.07.2007)

Loutkové filmy mám velmi rád, ale kde nejsou příběhy promyšleny a navíc postrádají i pointu, tam já nejsem a ani nemohu být spokojen. A když mě jednotlivé příběhy až na jednu světlou vyjímku začnou nudit... Ta vyjímka je povídka o Větvičkovi a Ploutvičkovi. Roztomilý příběh, kde nehrají vůbec žádní lidé a Větvička kalí velmi stromovým způsobem :) bych jako jediný pustil i dětem. Loutky jsou skvělé, ale je škoda, že nemluví a jen huhlají (snaha ušetřit ?). P.S. : U první povídky Ulity jsem si vzpoměl na Knoflíkáře. (07.12.2008)

Mám pocit, že první povídku jsem ABSOLUTNĚ nepochopila a neměla jsem nejmenší chuť nad ní dumat nebo si ji pouštět znovu...upřímně mě to nudilo. S ostatními je to pravda trochu veselejší, no a jasným číslem jedna je u mě povídka o panu Ploutvičkovi a panu Větvičkovi-to vyvolává nostalgické vzpomínky na Kvak a Žbluňk. Čili u mě je to normální, obyčejný průměr na tři hvězdy. (19.06.2009)

Defilé maniakov, úchylákov, feťákov a psychopatov, indivíduí pred alebo už za hranicami kretenizmu, jedincov v deliriu tremens či delíriu inom, to všetko je ironické hyperbolizované gesto všetkým tým, ktorí si o sebe myslia, že sú "celkom normálni". K štandardnému vybaveniu domácností normálnych ľudí a ľudkov teda patrí poľovný revír, pohanská svätyňa, nekro-cirkus či súkromné krematórium a priľahlý urnový háj (č-b pán Kopfrkingl by zozelenel závisťou). Režisér našťastie pozbavil bábky "výhod" rečovej komunikácie, čím dosiahol ich ambivalentné či polyvalentné vyznenie. Táto voľba paradoxne činí tvorivý proces náročnejším a uspokojivý výsledok (ktorým Balejov film je) o to vzácnejším. Fimfárovské dialógové a monológové barličky a viazanosť na pointovú katarziu zmizli v prospech čírej vizuálnej poézie, ktorá na príbehu síce stavia, ale nepovažuje ho za alfu a omegu kvality. Je poviedka "Zastavený čas" menej hodnotná, pretože jej význam (démonická schopnosť hudby ako takej čas zastaviť, zvrátiť, petrifikovať, umŕtviť, zakonzervovať, preparovať a mumifikovať) nie je okato artikulovaný? Nie je. Neorganickým včlenením majstrovského kúsku "Vetvička a Plutvička" sa nezaoberám - je to príliš veľká paráda než aby som zvažoval malicherné okolnosti jej prezentácie. Top scéna: neviem sa rozhodnúť medzi narkomanským šlukom a rakvičkou s nožičkami. (31.08.2009)