Žaluji

Formálna chuťovka, v ktorej Abel Gance ukázal, že je treba s ním počítať v úlohe režiséra rozprávajúceho dôležité príbehy epickou formou. Možno sa môže na prvý pohľad zdať, že táto story je dosť pritiahnutá za vlasy ( ústredný milostný trojuholník ), ale ono to svojou gýčovitou sentimentalitou akosi funguje. Veľkolepý snímok, tak ako to už neraz dokázal nejeden nemý film. (03.03.2018)

Ganceho obžaloba a umělecké vypořádání se zločiny první světové války. Velice dlouhý, divácky náročný film. Rovněž tak ale i mimořádně komplexní, režijně nápaditý a inovativní. Jen hrstka filmů dokázala do téhle doby přijít s takhle obšírnou a soudržnou uměleckou vizí. Milostný trojúhelník i zákopová válka mají podobný prostor, přičemž se dramaticky nepodkopávají, ba právě naopak. Válka a vojáci jsou podáni značně naturalisticky. Díky velmi dobrým hereckým výkonům film působí místy dost moderně. (31.01.2022)

Téměř tři hodiny dlouhý protiválečný film na minimu postav představuje herecký koncert o přerodu člověka od počátku války po její skončení, a je to neuvěřitelný zážitek. Co začíná jako milostný trojúhelník, kde postavy jsou velmi jasně charakterizované, se mění na příběh o přátelství, přechází do epizody o cti a končí žalobou války jako takové ve scéně s padlými vojáky. Ústřední trojice je brilantní, stejně jako ostatní důležité postavy a ačkoliv Gance používá k navození pocitů různé prostřihy, obrazy a jiné imaginace, v tomto snímku to nijak nevadí. (16.12.2022)

„Jean začal chápat, že nebyl jediný, kdo Edith miloval…“ Žaluji je výborný protiválečný film. Avšak jeho pacifistické vyznění spolu s důrazem na hrůzy a důsledky války (gradující v posledních cca 45 minutách) a slušně zpracovanými a sestříhanými bitevními scénami kupodivu nejsou to nejsilnější na filmu. Tím je příběh o 2 mužích a jejich lásce ke stejné ženě, a pak postavy samotné. Edith dostává skutečný psychologický rozměr až po „poznamenání válkou, Jean toho, dokud jen „trapně“ píše básničky (které jsou naštěstí řešeny jen obrazem a ne slovem), také zpočátku moc nenabízí (naštěstí nezůstane „přizdisráčem“ dlouho), ovšem tatík (lehce zelný mozek nostalgicky vzpomínající na minulost, avšak také milující svoji dceru a toužící po opětovném připojení toho prokletého „Alsaska-Lotrinska) a Francois (temperamentní myslivec se sklonem k tvrdším praktikám, žárlivý ale zcela oprávněně, s trochu zvrhlým smyslem pro humor, ale jinak statečný a milující chlap) člověka zaujmou hned od prvního seznámení s nimi. Každopádně sledovat pozvolný vývoj vztahu manžela a milence (stupňující se už od prvního takřka zázračného podání ruky na frontě) je maximálně poutavé. A místy dokonce i překvapivě zábavné, přičemž kruté scény smrti se pravidelně vyvažují právě úsměvnými scénami (Němci dovolující si manžela rušit při korespondenci, veteráni vášnivě bojující na mapě, rivalita soků na bojišti přenášející se domů na tchána a matku atd.), i když z některých současně mrazí (Francois Jeanovi zasněně povídá o Edith a přes rameno mu visí boty mrtvého spolubojovníka). Až necelá poslední hodinka je už téměř čistě vážná, špinavá a bezvýchodná. Navíc proložená hororovou linkou, ta mě ovšem bohužel zklamala svým moralizováním (kritika slabostí normálních lidí mi přišla mimo vzhledem k tomu, že jinak po celou dobu film žaloval na válku a ty, kteří ji způsobili, to stejné si ale myslím i o lynčování poloněmecké holčičky ostatními dětmi). K tomu byl samotný konec už dost natahovaný, já osobně bych závěrečný střih uvítal už při památné a dojímavé scéně v nemocnici. Proto zůstanu pouze u silných 4*, což mě vzhledem k takovým cca 3/4 filmu docela dost mrzí. Tak či tak mě Abel Gance stejně jako u pozdějšího Au secours nezklamal. (01.06.2015)

Takové Na západní frontě klid pro náročného diváka. Smutné je, že k 98 let starému pilíři francouzského impresionismu, milníku světové kinematografie a v širším slova smyslu jednomu z nejlepších filmů všech dob není u nás možné sehnat ani české nebo slovenské titulky - J'accuse! Původní verze filmu měla údajně mít 3 hodiny, ale tato zrestaurovaná verze s o něco kratší metráží je pro snímek a jeho příběh plně dostačující. Ještě musím zacitovat jednu z hlavních myšlenek filmu: "Když se dva rivalové v lásce mohou usmířit, proč dva lídři nemohou?" Dámy a pánové, tohle je perla pod silnou vrstvou prachu. (15.04.2017)