Lovec draků

Krásne podobenstvo, ktorému v druhej polovici uberá "body" prílišná angažovanosť a scenáristické oslie mostíky (scéna z brlohu talibanského bossa a Amirov hladký útek z neho si ozaj vyžaduje veľkú mieru divákovej "tolerancie"). Lavírovanie medzi civilnosťou a angažovanosťou, vrstvenou metaforou a priamočiarym ťahom na bránku a v neposlednom rade aj kontrolovaným citovým vydieraním a gýčom však Foster ustál so cťou profíka, zostávajúceho nad vecou. Stále však čakám na okamih, keď raz tomuto talentovanému režisérovi budem môcť šľahnúť za jeho film plný počet... (05.09.2008)

Pěkně natočený film z atraktivního prostředí a bez zbytečného tlaku na dojmutí diváka. Začátek byl naprosto úchvatný ,zvláště lov draků. Pak tempo trochu ztrácelo a v závěru už to pro mne malinko zavánělo absurditou. Příběhů o odčinění starých vin a očištění své duše je tolik ,že už mě až tak nedostávají. Ale rozhodně doporučuji. 3,5 *. (05.04.2008)

Po Pokání tu je další film, v němž se hrdina snaží skrz vykoupení a morální skutky odčinit svou minulost, která přinese potěchu jeho budoucnosti. A že ta cesta není jednoduchá, pozná divák velmi rychle. Forster nemusí mít složitě vyprávěný příběh, aby (zbytečně) klamal diváky, nemusí své postavy stavět do umělých konfrontací, aby z diváka dostal slzy. Že Forster umí citlivé pasáže, víme už z dob Finding Neverland, co však jeho film staví nad ostatní, je hluboce lidský příběh, ve kterém nezáleží, zda se odehrává v Afghánistánu, u nás či kdekoli jinde ve světě. A ač mohou témata přátelství, zrady a rodinných vztahů zavánět patosem, zde se jich nedočkáte. Velkou měrou na tom mají herci, zvlášť dětští představitelé jsou svým sugestivním herectvím naprosto přesvědčiví. Hudba s kamerou jsou pak "pouhou" třešničkou na dortu tohoto teskného vyprávění. (15.03.2008)

Podle všeho nejslabší film Marca Forstera, který se kdysi rozjel ve velkém stylu. Jeho Ples příšer má u mě stále velmi slušnou pozici, jenže tenhle povel k hromadnému vytahování kapesníků nevyšel. Asi jsem necita, ale „idylické“ přátelství dvou afghánských chlapců Amira a Hassana, kteří platí za nejlepší drakobijský tým široko daleko, mě do kolen zdaleka nedostalo. I když mezi nimi panují výrazné sociální rozdíly, nikdy si je nepřipouštěly. Prostě tu byli jeden pro druhého, Amir psal příběhy, Hassan je poslouchal a tu a tam se za kámoše postavil v pouličních bitkách. Jenže jejich dospívání naruší vpád sovětských vojsk, a definitivně rozdělí brutální znásilnění jednoho z nich.. po dlouhých letech má Amir možnost troufalým činem odčinit tehdejší zbabělost, díky níž nedokázal kamarádovi pomoci. Nyní dostane šanci, a tak trochu až pět minut po dvanácté zkouší spravit něco, co spravit nelze. Poctivý chameleón Forster zklamal. Sic je první polovina snímku (hlavně díky dechberoucím výkonům dětských představitelů – zejména malý Hassan) ještě relativně zajímavá, ta druhá je jen etnickým kýčem a lacinou snahou o vykoupení. Polopatická, utahaná, nesmírně pomalá.. Svůj lví podíl na tom rozhodně má i dospělý Amir, kterému jsem nevěřil jediné gesto.. přitom jeho představitel Khalid Abdalla exceloval v Greengrassových dramatech Let číslo 93 a Zelená zóna.. tady jednoznačné zklamání!! (10.07.2010)

Váhám, zda hodnotit film jako takový, film jako adaptaci vynikající knihy, nebo jen knihu samotnou. Marc Forster natočil tu nejvěrnější adaptaci, se kterou jsem měl kdy tu čest. Nejenže v podstatě vůbec nic nevynechal, ba dokonce nic nepozměnil k obrazu svému. I herci jsou velice pečlivě vybraní a nemáte problém, že jste si při četbě představovali něco jinak. Akorát souboje draků - ty natočil Forster několikrát lépe, než funguje moje fantazie. Tak právě netuším, proč mám ten pocit, že celý příběh funguje v knižní podobě o něco málo lépe. Pokládám tedy otázku, zda je doslovná knižní adaptace tím nejlepším řešením pro převod psaného slova na filmové plátno? Nebo jde prostě jen o nepopiratelný fakt, že kniha a její způsob vyprávění funguje trochu jinak, než filmové médium? Kdyby jste se mě ale zeptali, co bych já udělal jinak, nebo co přesně mi vadilo, asi bych vám nedokázal odpovědět. Sice jsem celý příběh prožil stejně intenzivně, jako při četbě, ale NĚCO jsem přeci jen postrádal, což se mi třeba u Pána Prstenů nestalo. (24.02.2008)