Ďáblova cesta

Když jsem před více než dvěma lety dělal s Adamem Masonem rozhovor, popsal mi právě natáčený Devil's Chair násldovně: "Je to něco mezi Hellraiserem a Vetřelcem. Je v tom skvělé monstrum. Chci znovu představit opravdové filmové monstrum! A konec je opravdový hardcore a nepřipomíná nic, co jsem kdy viděl." Když odečteme klasické autorské chvástání a nafukování, musím říct, že měl pravdu. Devil's Chair je vynikající ukázkou toho, že pro natočení dobrého horroru nepotřebujete hromadu peněz a že vám stačí jen talent, nápad a pár slušných herců. Mason tohle všechno měl a tak stvořil kvalitu. Komorní, nenápadnou, zpočátku ukecanou jak cikánská vědma, ale zlepšující se každou minutou. Ve chvíli, kdy se objevilo ono monstrum jsem si už chrochtal blahem a až do konce jsem nepřestal. (08.10.2008)

Ani Gandalf v životní formě se bohužel nepostaral o to, abych o tomto filmu mluvil v dobrém. Jeden z hlavních problémů, které jsem s Dáblovou Cestou měl, byli především dost průměrní herci, dost levné efekty a komentování hlavního hrdiny časem také začne otravovat, především ve chvílích, kdy už se skutečně rýsuje nějaké napětí a náhle přijde zbytečná poznámka a atmosféra je pryč. Jednu hvězdu přihazuji za konec, ikdyž ruku na srdce, odvyprávěný příběh, který se udál pouze v hlavě šílence, už také není nic extra originálního... (11.09.2010)

Skvělého hlavního hrdinu (hlavně teda jeho velmi charismatického představitele spíše, než postavu samotnou), velmi zajímavý střih, dobrou hudbu, hodně zajímavý rozjezd, slibné scénáristické chvilky (mnohé monology hlavního hrdiny), zajímavé postupy (zastavování obrazu), v každém případě pozoruhodné monstrum (neříkám dobré ani špatné, jen pozoruhodné) a pochválení hodný výběr ženských hereček doslova posrala pointa. Já tyhle pointy fakt nemusím, připadají mi hloupé a strašně mi pijí krev. Nebýt jí, mohl to být zajímavý a povedený vcelku levný film. (19.09.2012)

První pětiminutovka navnadí jako málo co. Pak bude půl hodiny Šmudlíků, Gandalfů (!!!) a trapností. A pak? Pak má pravda vyjít najevo a ze studentského výzkumu se stane ... vůbec nic se nestane, protože se pak filosofuje a mezitím příjde něco hrozně digitálního a občas to udělá střík střík a krev lítá a filosofuje se. .. A to je asi vše, milé děti. (16.02.2011)

Britsko-americký snímek „Ďáblova cesta“ nepřináší nic senzačního, i když se tak v závěru chce tvářit. Je to spíš něco, co je jen takový scenáristickým podrazem na diváka, i když je jasné, že už od začátku to je vysvětlitelné. Ale ani děj mezi začátkem a koncem není nijak překvapivý, má ho ozvláštnit jen to neustálé kecání hrdiny, které mně osobně spíš vadilo. Vlastně hodně vadilo. (11.05.2020)