Irina Palm

Evropská scéna zase jednou překvapila. Nebylo to žádné velké intelektuálno, o to víc byl ale film blízko divákovi a naservíroval nám morální dilema bez příkras a zbytečných kudrlinek. A Maggie se k problému postavila prakticky a jak jí šla práce pěkně od ruky :-) Odpustím trošku přitroublý konec, který byl možná zbytečný, ale k vykouzlení dobrého pocitu splnil účel. (23.05.2011)

Dojemný, civilní, pravdivý a uvěřitelný. Marianne Faithfull jsem měla vždy ráda i jako zpěvačku a v reálu je zřejmě taková kočka s 9 životy, a tak bez mučení přiznávám, že nejenže mě nalákalo to, že jde o film evropský, protože ty já hodně můžu, o tématu nemluvě, ale taky jsem právě na ni byla hodně zvědavá. A... skvělý! (12.04.2009)

Dámy a pánové, milé děti, ... - no, tentokrát asi především pánové: hle - jaká to skvělá ukázka mužského pokrytectví... Opravdu by mě zajímalo, kolik z vás, hoši, by dokázalo poděkovat své matce za to, co pro svého syna (a jeho syna) udělala hrdinka filmu... Krásnýho filmu. Od prvních leteckých záběrů na městečko (nebo londýnské předměstí?), tak z té výšky hezké a anglicky úpravné, podmalovaných pomalou melodií. Nemám slov, kterýma bych dokázala ocenit nenápadné hraní-bytí Marianne Faithfullové a ještě více Mikiho Manojloviče - co všechno umí vyjádřit drobným gestem nebo nepatrným pousmáním. Ten film na mě působí TAK pozitivně, vyvolává ve mně klid a jemnou chvějivou radost. Další skvost do sbírky nezapomenutelných. (To jsou teda paradoxy... ) (06.03.2011)

Takovou babičku bych také chtěl. Babička z malé vesnice, kde se každý zná s každým potřebuje sehnat hoodně peněz pro svého těžce nemocného vnoučka. Nic nemá, nic neumí, ale má jemné ruce. Najde práci, kterou její šéf eufemisticky nazývá hosteska. Dostane umělecké jméno a je VELMI úspěšná a najde i to, co hledá každy z nás, dokonce i Ti, kteří nechtějí žít ordinérní život. Irina Palm(ová) mě pobavila i zamrazila a velmi jsem si užíval kvalitní filmařský zážitek. (30.04.2008)

Námět sám o sobě mi připadal trochu nanicovatý. Dobrý tak akorát k naplnění dávno známých schémat. Stačí se podívat na filmografii Mikiho Manojloviće a v roce 2007 ho objevíme ve dvou nápadně podobných úlohách (ta druhá v Golubovićově filmu Klopka). "Babička v bordelu" mi zní trochu trapně a rádoby atraktivně. Nicméně třeba právě Manojlovićova účast mě ujišťovala, že úplná katastrofa to nebude. A hle, ono je to přímo dokonalé! Je to tak civilní a decentní a zároveň tak pubertálně obscénní, že prostě nechápu, jak toho tvůrci mohli docílit. Tragika a komika se vůbec netluče, nevidím jediný zádrhel. Stoprocentní spokojenost. (25.09.2007)