Zahrada

Zahrada je půvabnou loutkovou (a částečně kreslenou) sérií (nejen) pro dětské publikum. Břetislav Pojar s výtvarníkem Miroslavem Štěpánkem přijali výzvu Mistra animovaného československého filmu a společně zadaptovali stejnojmennou knižní předlohu Jiřího Trnky. Filmové zpracování poměrně výstižně odráží duše kluků, jež prahnou po dobrodružství a zároveň je v nich obsažena jak odvaha (dalo by se říci jistá forma té rebelie proti zažitým pořádkům), tak i určitá bázeň (tedy poslušnost obvykle vnímané spořádanosti). Když Zahrada otevře svá tajuplná vrátka, vyleje se kouzelný svět představivosti, her, udatnosti, přátelství, vtipu, svět plný nezapomenutelného dobrodružství, svět neotřelý a v současném životě snad také zapomenutý a neznámý. Milovník zvířat seznamuje s podmínkami a předpoklady, O té velké mlze připravuje první setkání s tajemným světem a tím neočekáváným dobrodružstvím, Jak ulovit tygra je potom odhodláním k prvnímu hrdinskému skutku a upevněním přátelství, O myších ve staniolu je zjištěním, že zdánlivá divokost nemusí představovat skutečné nebezpečenství, a Velryba - Abyrlev je hravostí imaginace. Uličnickou hravostí také oplývá mluvené nebo doprovodné slovo: a to jak u Pavlíny Filipovské s Ivou Janžurovou, Jiřinou Jiráskovou a Růženou Merunkovou jako členů klukovské party, tak u Františka Filipovského jako zlomyslného kocoura, Martina Růžka jako svérázně vzdělané velryby a Bohuše Záhorského jako vypravěče. Zahrada je nadneseně nenuceným pobavením, uličnickým, ztřeštěným, a přesto laskavým a nenásilným. A také mně přináší závan vzpomínek na mé vlastní dětství. (30.08.2022)

Úžasný klukovský seriál. Tajemná zahrada s tajemnými zvířaty a do toho úplně obyčejní kluci s neobyčejnou fantazií. Velice zajímavé zpracování, ve kterém se prolínají různé způsoby animace. Nejvíc mi utkvělo vyprávění o lovu netopýra, létání na slonech a výuka čtení pozpátku. Všichni potřebujeme občas pořádnou dávku fantazie... Zajímavé komentáře: kinej, rikitiki, Adam Bernau. (20.05.2013)

Zahrada je geniální. Předvádí zde, v čem bývaly české animované filmy lepší než zahraniční. Jejich vyjímečnost spočívala v ojedinělém vzhledu postaviček, designu prostředí a užívání netradičních metod. Navíc je film opatřen mistrovským dabingem a líbivou hudbou. Dochází zde k propojení dětského filmu s uměním. Film je skvělými nápady doslova přeplněn. Dětský divák film snad ani nemůže plně docenit. Pro mě je klasická animace nenahraditelná animací počítačovou. Digitální postavičky nemohou pro mě být nikdy tak krásné a líbivé jako ty klasické, jež můžu vidět zde. Navíc je fim, složený z vyvážených dílů. Už první díl "Milovník zvířat" nechává laťku pěkně vysoko a navzující díly kvalitu udržují. (28.04.2008)

Už samotná Trnkova předloha je vynikající, poetická, s mnoha úletovými nápady (celá pasáž o namyšlené mouše třeba, nebo nakonec i velryba), vtipem. Loutkové zpracování dotváří dokonale tuto poetiku včetně herců, kteří klukům (kocourovi, slonům, trpaslíkovi, velrybě) propůjčili hlas. Snivé a někdy i tajuplné. Jako dětské sny a hry. (17.08.2014)

Pojarovský majstrštyk, který zasáhne člověka zvláštní směsicí nálad a zběsile treskutých nápadů - svou nostalgií, laskavým a přitom chytrým humorem i klukovskou hravostí, uličnictvím, bezbřehou fantazií a bla bla bla..takhle bych mohl květnatě chválit až do rozplyznutí.. Navíc je kouzlo i v tom, že příběhy fungují taky samostatně, ale samozřejmě je nejlepší to vidět jako animák - celovečerák v kuse, co se hned tak neokouká, poněvadž vychytávek je tam spousta:) (20.05.2011)