Doba temna

Kanadská krása. ,,Myslím si, že můžeme najít slovo charakterizující naši společnost: Rozklad." Denys Arcand potřetí točí svou jasnou zprávu o konci světa...nebo respektive o konci současné podoby západního kapitalismu. Velký důraz klade na satirický prvek - jeho obraz současnosti překvapivě přesně konvenuje s dosti výrazným proudem v interpretaci díla Franze Kafky, který vnímá jeho literární texty coby humornou četbu, akcentující především humor absurdní. Hlavní hrdina filmu, Jean-Marc Leblanc, jakoby šel po stopách zeměměřiče K. kráčejícího k zámku a stal se (obdobně jako Josef K.) zajatcem absurdní mašinérie zvané ,,moderní západní společnost". Meritem věci totiž v tomto filmu je to, že Denys Arcand poukázal na jistý podprahový, leč zcela destruktivní proces v naší civilizaci - intelektuálové (zvlášť ti humanitní) fatálně ztrácejí jakoukoli víru ve smysl své práce a věnují se jiným zábavám. I když to vypadá vcelku nevinně, skrývá se za tím strašlivě moc - elity totiž takto rezignují na zodpovědnost za společnost, jejíž jsou součástí (což je skutečný smysl humanitních věd - věd, které člověku pomáhají zůstat člověkem). To má za následek jediné - neodvratný rozklad společnosti. Dobu temna. A pak tu máme ještě rovinu psychologickou a osobní - Denys Arcand natočil zřejmě nejveselejší film o věci tak depresivní, jakou je krize středního věku. Trpkým zjištěním je míra, s jakou se můžeme identifikovat s hlavním hrdinou filmu, Jean-Marc Leblanc je mnou, tebou, téměř kýmkoliv, komu je, jako mně, cca nad pětatřicet... Vy mladší, hrozte se toho, do čeho jednou dospějete... (25.07.2012)

Jean Marc Leblanc sice uniká z nevábné reality svými utěšujícími fantaziemi, ale není ona skutečnost často stejně absurdní jako jeho sny? Přežívání uprostřed rodiny, v níž je každý jednotlivý člen paradoxně osamnělý, sociální úřad pro lidi v nouzi, kde nikdy nikomu nepomůžou (jak kafkovské), motivační kurz smíchu a pod., to vše umocněno dusnou atmosférou úzkosti a odcizením dnešní doby. Bylo jen otázkou času, kdy přeteče poslední kapka Jean Marcovi tiché, snášenlivé odevzdanosti a všechna jeho frustrace se prodere na povrch. Když se tak nakonec stane, záleží už pouze na něm, zda se definitivně zřekne života a oddá se snění, nebo se pokusí vybudovat si vlastní budoucnost, beze všech civilizačních pout povinností a všeobecného pokrytectví, které ho svazují. Kárá mravy smíchem, tento citát dokonale vystihuje tuto navenek komedii, která pod povrchem skrývá pořádný kus hořkosti a rozčarování. Potěšení naopak skýtá Marc Labréche, v soustředěném, vynikajícím hereckém výkonu. (18.06.2013)

Naprosto sežratelnej biják, narvanej říznou a nekompromisní satirou až po prdel. Film neštěří vůbec nic a nikoho. Je neskutečný, že v tom filmu minimálně alespoň jednou každej uvidí sebe, alespoň si to myslím, ale ještě neskutečnější je, že mě nenapadlo si vysnít Dianečku jako někoho kdo za mnou bude chodit pokaždý, když jsem ve sračkách čili by jsme s Diankou trávili poměrně hodně času. Tady ten hlavní maxipes, vede klasickej úřednickej život ve stylu nějak to tady přežít a pak umřít, ovšem každá trampota má svou mez a když je nejhůř povolává své představy, což jsou především krásné holky, tady naprosto triumfuje Dianečka, když byla Dianka v záběru,měl jsem sto chutí jít a voprcat alespoň televizi, protože Dianka je ultrakočka násobená dvěma! Film pro zasmání, ale i pro zapřemýšlení si nad životem který vedeme a hodnotama, které sdíleme. (13.03.2012)

Chuť se vším praštit měl aspoň jednou každý z nás... Několik scén mělo hloubku, jiné byly zas lacině podbízivé (ovšem tu s nahým pozadím Diane Krugerové kvituji s povděkem)... Celou dobu si říkám, že hlavní hrdina jako by z oka vypadl Donaldu Sutherlandovi (nechat si narůst plnovous) a ten měl ve filmu nakonec malé cameo :-) 60% (06.08.2013)

Aneb jak říkal už Hamlet: "Vymknuta ze svých kloubů doba šílí." Nebylo špatné podívat se na svět výhradně mužskýma očima. Výsledek je však velmi pesimistický a neměnila bych s nimi. Všude plno feministek, ambiciózních kariéristek, lesbiček, gayů a dalších protěžovaných menšin. Všude plno katastrof, stresu, úzkostí a pocitů viny. Bezohledná honba za penězi, úspěchem, za slávou. My, ženy, se vás ptáme jenom na to, jak často chodíte cvičit, jaké máte auto a kolik za rok vyděláte. Pro vás muže (ty normální) pak často zbývá jen zahradní komůrka s horou porno časopisů, sny a fantazie. Ale konec byl fajn. (02.02.2014)