4 měsíce, 3 týdny a 2 dny

Tohle byl opravdu silný, silný zážitek. // Děj se odehrává během jednoho dne, a je to zrovna den, kdy Otilie se snaží pomoci své kamarádce Gabitě, která je ve 4. měsíci, ve 3. týdnu a v 2. dni těhotenství, k potratu.  // Tak náhle, jako vám Cristian Mungiu naservíruje jejich celodenní drama, tak stejně tak náhle ho ukončí. Prostě přijde noc a kamera se vypíná. A poperte se s tím jak chcete! A právě tenhle autentismus spojený s drsným námětem udělá to, že na tenhle film určitě nezapomenete. (16.01.2008)

Mně to předvádění totalitní reality přišlo natolik vypočítavě zkonstruované, pokud šlo o to, na jak citově vyděračský příběh to napasovat, jaké kulisy, ingredience, doktríny, stereotypy a lapení něžné mladé lidské duše v nich zhuštěně a hlavně zploštěle předvést, že drsné "kouzlo" totalitní reality se příliš často hroutilo pod náporem nevěrohodnosti, povrchnosti a sčítajících se vnitřních logických diskrepancí, až šlo do kytek úplně... *** Z žižkovského kina jsem odcházela tak otrávená a zklamaná, že mě to nepustilo celou cestu tramvají a pak nočním vlakem až do Olomouce, a ještě po téměř deseti letech si ty pocity vzteku vybavuju v plné síle, kdykoli užasle narazím na nová kladná hodnocení. *** Pro mě tenhle film představuje ukázkový příklad prvoplánové duševní fušeřiny, trivializace, schematizace a mrzačení témat, která zasluhují mnohem jemnější, vrstevnatější a poctivější zpracování, protože podobná vyděračská klišé jim uberou přesně tu hloubku, v níž by se jejich hrůznost teprve vyjevila v plném rozsahu. *~~ (24.05.2016)

Ťažký film, možno aj istým spôsobom krutý, no paradoxne nie pre samotný akt vykonania potratu, ale skôr všetkému okolo toho, ako napríklad z dôvodu formy komunikácie, ktorá dokázala vzbudiť toľko žiadanú, opovrhovania hodnú atmosféru. Asi som si to nemal púšťať cez deň, ale asi stále lepšie cez deň a zabudnúť, ako večer a potom nezaspať. V závere snímok neponúka žiadne mimoriadne okamihy, pričom “posledným pohľadom” len akosi naznačuje určité konštatovanie, ako: “nie, toto nie je tá správna cesta”. (08.07.2024)

Chtěla bych mít kamarádku, jako je Otilia, ale určitě bych nechtěla mít za kamarádku Gabitu a možná jsem já víc sobecká nebo byla Otilia až moc hodná a obětavá, ale to co ona udělala pro tu nemožnou holku, to bych já neudělala. Skvěle natočený film, působivý, věcná atmosféra komunistického města se všemi úplatky, nedostatky a podpultovým zbožím a v něm si jedna bláznivá holka chce dát udělat potrat. Ze scény, kdy Otilia bloudí nočním městem, mě úplně mrazilo v zádech. (04.10.2007)

Vítěz Zlaté palmy na festivalu Cannes za rok 2007 a také držitel několika dalších prestižních ocenění na různých filmových festivalech. Zástupce rumunské filmografie 4 měsíce, 3 týdny a 2 dny není výhercem nejen Zlaté palmy jen tak a jedná se o skutečný filmový zážitek i přesto, že není pro každého a především není pro odpůrce depresivních filmových zážitků. Artové drama pojednává především o zkoušce vzájemného přátelství skrz morální test. Mezi nejlepší kamarádkami vzniká otřesená důvěra, která se krom velmi vážného tématu o interrupci odehrává na pozadí těžké doby, které se též na hlavních hrdinkách podepisuje. Jedná se o silný zážitek, který není pro slabé povahy a může též fungovat jako velmi silná sexuální prevence. 4 měsíce, 3 týdny a 2 dny mají své kouzlo především v naprosto silném vizuálním pojetí a velmi často sázejí na dlouhé záběry, které ještě více dopomáhají silné atmosféře. Především je ale cítit, že jsou 4M, 3T a 2D velmi autentické a věrohodné, především pokud se člověk po zhlédnutí trochu dočte o životě v Rumunsku roce 1987 do kterého je příběh zasazen. Je tam především i znát silná režijní ruka Cristiana Mungie, u toho se ale především musí ocenit již zmíněný silný scénář, který funguje především v tom, že má přirozené a uvěřitelné dialogy, které je ale schopen vyhrotit do totálního emocionálního pekla. Už samotné téma potratů je velmi silné, zasazení do totalitního Rumunska ale filmu dává ještě větší sílu a ve finále je teror hlavních hrdinek zcela očividný a uvěřitelný. Nikdo mě asi jinak nedonutí zapamatovat si jakéhokoliv rumunského herce z tohoto filmu, herecké výkony ale také dávají výslednému zážitku hodně a to především obě hlavní hrdinky v podání Anamarie Marincy a Laury Vasiliuové. I díky ním je tenhle příběh odvyprávěný v průběhu jednoho velmi špatného dne tak silný a funkční. 4 měsíce, 3 týdny a 2 dny vlastně nikdy z vrcholu totální deprese neslezou a můžou opravdu přihodit po svém konci depresivní stav, který ale jenom potvrzuje sílu tohoto snímku. 4 měsíce, 3 týdny a 2 dny jsou silnou psychologickou sondou, která je vizuálně překrásná, zároveň ale i silná i v oblasti scénáře a tvůrčího uchopení. A jde především o důkaz toho aby se divák automaticky nebal jen proto, že je film z Rumunska. Dobrý až přímo výborný film se totiž dá i na místě kde by ho člověk skutečně nečekal..... (06.08.2020)