Režie:
Cristian MungiuScénář:
Cristian MungiuKamera:
Oleg MutuHrají:
Anamaria Marinca, Laura Vasiliu, Vlad Ivanov, Alexandru Potocean, Tania Popa, Cerasela Iosifescu, Doru Ana, Eugenia Bosânceanu, Luminița Gheorghiu (více)Obsahy(1)
Kontroverzní snímek, který natočil rumunský režisér Cristian Mungui a za který si odvezl Zlatou palmu. Snímek pojednává o dvou vysokoškolských studentkách za éry rumunského totalitarismu těsně před pádem železné opony, kdy během jednoho dne jedna z nich podstupuje tehdy zakázaný potrat. Film je drsnou výpovědí nejenom o těžké době, ale, a to především, i o silném přátelství.
Film získal nejvyšší ocenění, Zlatou Palmu, na letošním MFF v Cannes 07. Snímek byl také uveden na 42. ročníku MFF v Karlových Varech, v nové sekci, Otevřené oči, věnované výhradně filmům z letošního MFF v Cannes, které originálním způsobem posouvají vývoj filmového vyjadřování.
(oficiální text distributora)
Videa (1)
Recenze (355)
Film podobně jako Estonský Klass surově zobrazuje jeden velice ožehavý problém mladých lidí, avšak na rozdíl od Klassu se 4 měsíce, 3 týdny a 2 dny vydaly trochu jinou cestou. Jsou pomalejší, jak dějově, tak v délce záběrů, více ukecané a bez jakýchkoliv efektů, či hudby, ovšem co oceňuji nejvíc, jsou maximálně realistické a věrohodné. Díky slušné režii divák snadno pochopí celou situaci, vzklouzne do atmosféry a ani navzdory tomu, že se vlastně ve filmu toho TOLIK neděje, se nebude nudit. Jenže přesto mi zrovna tato bezdějovost některých záběrů trochu vadila, samozřejmě, že nevyžaduji nějakou akci a nemám nic proti "konverzačním" filmům, ale ono je přímo vidět, že například prvních 10 minut je ve filmu jen tak a nemá vůbec vliv na pozdější vývoj. Dále bych mohl ještě vzpomenout třeba na rozhovor mezi mužem provádějícím interupci a jeho matkou pozorovaný Otillou z auta. Taktéž postrádal hlubší význam... Ale to jsou jen detaily - 7/10 ()
Krásná ukázka neuhlazené, ale razantní filmařiny. Režisér Mungiu se soustředí zejména na herce, pozoruje je až z intimní vzdálenosti a zachycuje jejich skvělé herecké výkony. Nic víc není třeba, žádný hudební doprovod, žádné nestandartní střihy, prostě jen sled dlouhých záběrů. A ono to skvěle funguje. Scénář je totiž tak drsný, že diváka mrazí a nelze film přestat sledovat. Velice silná je pasáž rozhovoru s doktorem na hotelovém pokoji, která až bolí, byť se o zákroku jen mluví, nic není prováděno. Nebo pasáž s narozeninovou oslavou, kde se baví za jiných okolností fajn lidi, ale v kontextu toho co víme, vše působí až hororově. Mungiu je bezpochyby velice empatický k ženám a jejich pocity dokázal zprostředkovat všem divákům. ()
Tenhle film sice není přímo moralizující, ale i tak bych ho pustila všem, kterým antikoncepce nic neříká a vůbec nepochybuju, že podobný situace se dějí i dnes- aborce po domácku. Záběr na mrtvý plod si budu pamatovat rozhodně déle než jen 4 měsíce, 3 týdny a 2 dny. Vidět tohle každý člověk, nymfomanie bude minulostí. Leč občas byl film až tak tmavý a dlouhý, že se vám může stát, že nepoznáte, jestli se díváte do zdi nebo na obrazovku/plátno. ()
Nesnaží se záměrně a přehnaně šokovat, vše je tu podáno s nadhledem a jen tak jakoby mimochodem. I drsné scény a záběry z obrazovky promlouvají tichým, živoucím hláskem - nesnaží se srazit diváka do kolen, ale něco mu sdělit. Přitom z toho sálá nezměrný strach obou hlavních hrdinek, nejistota a neštěstí. Bezvadná ukázka toho, že na světě jsou (byly??) i horší věci, než nás momentálně každodenně trápí - člověk si kolikrát po skončení kvalitní drámy řekne, jak "dobře" se vlastně má... ()
Pvé minúty divák nevie čo, ale zato presne vie kde a kedy. V dobe ustrnutého marazmu boľševickej nadvlády, s dominanciou odpudivých verejných priestorov v šedočiernom povlaku a aroganciou malých pánov, uvedomujúcich si, čo to znamená mať schopnosť poskytnúť službu, nedostupnú zo strany vládnuceho systému. Dialógy riešiace podstatu sú plné úsečných viet, nervozity a klamstiev, uvoľnená reč sa vyskytne len v prípade, ak sa hovorí o zástupných veciach (atmosféra na večierku). Kamera zachytávajúca studené interiéry aj rozbité ulice s tlmeným osvetlením v dlhých záberoch výstižne dokresľuje bežný život v systémoch štátneho rozhodovania o majetku, službách i morálke. Do tejto situácie zapadá ako uliaty potratový príbeh jednej študentky, pomáhajúcej kamarátky a pochybného anjeličkára, v prostredí hotelovej izby s ošúpaným dreveným stolíkom a preblikávajúcim svetlom na chodbe. Zmar, bezvýchodiskovosť, riešenie len za cenu pošpinenia. Pozn. Lokálna osobitosť inak univerzálneho námetu o pomoci, klamstve a drtivom sklamaní z úspešného výsledku spočíva v ilegálnosti interrupcií v Rumunsku za čias Ceauşescuovho pro-natálneho programu (oficiálny zákaz platil v rokoch 1966-1989). ()
Reklama